„Pracovní líbánky“: proč po prvním roce spokojenost v zaměstnání klesá a jak to změnit?

Zdroj: Pxhere

Pracovní svět funguje vlastně jako vztahy – úplně stejně, jako je člověk vzrušený, když najde nový vztah nebo vstoupí do manželství, totiž prožívá novou práci. A naprosto stejně, jako zevšední partnerství, zevšední i práce. Jak se ubránit šedi a stereotypu a mít svou práci rád i „po líbánkách“?

Vzrušení z práce a nových výzev

Nové vzrušení, nové výzvy a očekávání další kariéry, přesně s tím vstupují noví zaměstnanci na pracoviště. Právě během prvního roku jsou lidé v práci nejšťastnější a nejméně stresovaní, prokazuje průzkum americké personální agentury Friday. „Většina lidí je při nástupu do nové práce velmi optimistická. Většina z nich také vykazuje vysokou úroveň motivace, učí se plnit nové úkoly a samozřejmě má také menší zodpovědnost,“ specifikuje situaci Nic Marks, její zakladatel. S tím souhlasí i další personalisté. „První rok jsou takové pracovní líbánky, věci jsou nové a vzrušují. Zaměstnanci jsou vřele přivítání a přijati, potenciál úspěchu je veliký,“ tvrdí jeden z nich, Paul McDonald.

Deziluze přichází za rok

Ovšem již druhý rok v práci je diametrálně odlišný, úroveň štěstí rapidně klesá a hladina stresu naopak roste. A v letech následujících se tento stav ještě zhoršuje. „Po dvanácti měsících v práci se očekává, že zaměstnanci budou autonomnější a přeberou také zodpovědnost. Stejně tak ty aspekty práce, které se zpočátku zdály být nové a zajímavé, ztrácí svůj lesk,“ upřesňuje dále McDonald. Vedle toho také při srovnání prvního a druhého roku v zaměstnání významně klesá zájem o práci jako takovou. Lidé si totiž nezřídka uvědomí, že jejich pracovní pozice vůbec není taková, jak doufali.

Jak neztratit pracovní entusiasmus?

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je především v rukou zaměstnanců, aby s daným stavem sami něco aktivně podnikli, podle HR specialistů by se o změnu situace měli zasazovat zaměstnavatelé. Je to ostatně především v jejich zájmu. Spokojení zaměstnanci jsou totiž angažovaní, produktivnější a kreativnější. Navíc přispívají k pozvedávání morálky kolegů. „Každodenní systematická podpora zaměstnanců může jejich náladu zlepšovat, v opačném případě naopak nezřídka přichází frustrace. Všichni profesionálové by měli pochopit, jak každý jejich krok ovlivňuje všechny napříč celou organizací,“ tvrdí McDonald.

Ověřenou cestou, jak pracovat na zaměstnanecké spokojenosti, je také adekvátní komunikace – např. pravidelné debaty pracovních týmů o tom, jak v plnění úkolů postupují. „Tento týmový rituál umožňuje nejen řešit nastalé problémy, ale zároveň se věnovat i dosaženým úspěchům, což je zároveň pro pracovníky velmi motivující,“ upřesňuje Marks.

Samozřejmě jsou ale také cesty, kterými každý jednotlivec může pracovní prostředí „dělat lepším“, a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní. V prvé řadě je vhodné zaměřit se na konkrétní přínosy své práce a její reálný dopad na klienty. Spojí-li se konkrétní úkoly také s konkrétními lidmi, práce dostává záhy mnohem reálnější obrys a člověk pociťuje také vyšší pracovní uspokojení. Důležité je také samo pracovní prostředí – odborníci proto doporučují utvářet si v zaměstnání přátelské vztahy. Rozhodně se totiž čas v práci tráví lépe v pozitivní atmosféře než mezi lidmi, kteří si vzájemně nemohou přijít na jméno. K naplnění ambicí pak může pomoci také proaktivní přístup k práci. Pokud toužíce po kariéře a chcete vyniknout, není třeba čekat na to, až asi vás někdo všimne. Pokuste se být iniciativní a o práci se hlaste. Díky tomu pak neupadnete do ubíjející pracovní rutiny a budete si užívat „pracovní líbánky“ prakticky nepřetržitě.