Zubokřídlec
Zdokonalenou variantu obvyklého zeleného zbarvení housenek najdeme u housenky lišaje paví oko, zvaného také zubokřídlec. Využívá principu opačného stínování, takže je téměř nerozeznatelná od listů jívy, kterými se živí. Tato velká housenka má v horní části těla světlý a v dolní tmavý odstín. Většinou žere na rostlině v poloze vzhůru nohama a výsledný dojem z jejího zbarvení při využití světelných efektů, barvy a stínů je překvapující. Místo tlustého těla larvy vidíme plochý dvojrozměrný obraz listu. Iluzorní dojem je dovršen tím, že housenka má sedm šikmých bílých proužků připomínajících žilky listu.
U housenek některých jihoamerických lišajů je tato iluze ještě zdokonalena: vyvinuly se u nich dvě jasné, nepravidelné skvrny, které napodobují odraz světla od listů hostitelských rostlin.
Mohlo by vás zajímat
Lupenitky, kobylky, kudlanky a křísi
Nejdokonaleji však napodobují listy rostlin lupenitky, kobylky a kudlanky. Velká plochá křídla lupenitky indické mají tvar a barevný vzorek přesně odpovídající zbarvení listí. Podobně tvarované má lupenitka i nohy, jejichž články jsou zelené a nápadně rozšířené. Velká přední křídla některých kobylek jsou zase listovitá, často s nepravidelnými okraji, které připomínají list okousaný jiným hmyzem.
Snad ještě pozoruhodnější je hmyz, který napodobuje květy. Afričtí křísi z rodu Ityraea z čeledi voskovitých jsou pestře zbarvení a houfně sají mízu na koncových výhoncích rostlin. Jejich seskupení připomíná nerozvitý květ motýlokvěté rostliny. Avšak jakmile jsou vyrušeni, symetrie končí, jednotliví křísi se rozletí do všech stran.
Záludné kudlanky
Adaptace kudlanek napodobujících květiny je záludná. Některé druhy připomínají krásné růžové nebo bílé květy. Maskovaná kudlanka nehybně vyčkává, až se přiblíží nic netušící moucha nebo včela, a náhle, ve zlomku vteřiny, vymrští přední nohy a uchvátí kořist. Dokonalá kamufláž jistě chrání i samotnou kudlanku před hmyzožravými ptáky.
Nejznámější typ maskování se vyvinul u mnoha nočních motýlů, kteří jsou díky svému zbarvení při odpočinku takřka k nerozeznání od kůry stromu, na němž ve dne sedí. Tvar, zbarvení a kresba jednotlivých druhů motýlů jim ovšem umožňuje bezpečný odpočinek jen na určitých druzích stromů. Například křídla lišaje borového jsou šedá se zaokrouhlenou kresbou, která připomíná šupiny kůry jehličnatých stromů.
Mazané píďalky
Naproti tomu křídla píďalky různorožce trnkového mají jemnou kresbu připomínající rozpraskanou kůru vrb. Podivné housenky píďalek v létě často vidíme, jak se nám nečekaně sunou po ruce. Na větvi však dokonale napodobují drobnou větvičku – přidržují se posledním párem svých panožek a odstávají ztuhle pod určitým úhlem od podkladu.
Zajímavé přizpůsobení
U píďalky zvané drsnokřídlec březový můžeme poukázat na klasický příklad tzv. průmyslového melanismu. Je to jev, kdy u některého hmyzu žijícího v průmyslových oblastech převládlo tmavé zbarvení, a to v té míře, že odpovídá kmenům stromů pokrytých sazemi. Přítomnost tmavé formy píďalek ve znečištěných oblastech je podmíněna prostě tím, že obvyklá světlá forma je nápadnější, a proto ji hmyzožraví ptáci častěji loví. Drsnokřídlec březový je jen jedním z desítky hmyzích druhů, které se v krátké době přizpůsobily prostředí, které vytvořil člověk.
Obrovská schopnost změny a adaptace hmyzu je téměř neuvěřitelná. Například v Africe žijí druhy, které bývají černě zbarvené v oblastech, kde jsou časné lesní požáry. Víme, že některé saranče je na jaře jasně zelené a jeho barva odpovídá mladé trávě, zatímco v pozdějších ročních obdobích je žluté, opět stejně jako suchá, vyprahlá tráva. Rozmanitost způsobů a technik napodobování a maskování je u hmyzu obrovská, jeho účel je však stále stejný – snaha přežít.
