Čeští výzkumníci zjistili, co přesně ovlivňuje ochotu nechat se očkovat proti covidu-19

Zdroj: Pixabay

ČESKO – Povinné očkování v obecné rovině je v posledních letech poměrně kontroverzním tématem, které je tematizováno zejména v souvislosti s matkami, které nechtějí nechat svým dětem podat vakcínu proti různým onemocněním (kdy argumentem jsou rozličná přidružená rizika apod.). Teprve očkování proti covidu-19 (jež minimálně zatím ani povinné není) je však tím, co rozdělilo kompletně celou společnost na jeho příznivce a radikální odpůrce. Zatímco by se ale mohlo zdát, že do hry v postojích k tomuto očkování vstoupí především demografické faktory (věk, vzdělání, velikost bydliště), výzkum odborníků z Psychologického ústavu AV ČR poukázal na úplně jiné faktory…

Klíčový faktor: vnímání demokracie

Vědci z Psychologického ústavu AV ČR se zaměřili na to, jak souvisí postoje k očkování s osobnostními vlastnostmi, hodnotami a také kulturním a politickým vnímáním. A zjistili, že rozhodnutí nechat se očkovat především souvisí s tím, koho lidé volí a jak jsou spokojeni s demokracií. V souhrnu je tedy možné říci, že ti, kteří se cítí být součástí demokratické Evropy, jsou z 90 % očkovaní, zatímco těch s opačným postojem se nechala očkovat zhruba jen polovina, třetina pak očkování zcela odmítla. Podobné výsledky zároveň ukázala otázka vztahující se k důvěře ve vakcínu, resp. ke vnímání dezinformací. Dopad hoaxů na ty, co se vnímali jako součást demokratické Evropy, byl naprosto minimální (přibližně 4%), v opačném případě však dezinformacím věřila až třetina lidí.

„Je to zajímavé, na první pohled by se mohlo zdát, že to, jak nás virus napadá a jaká je smrtnost, je víceméně náhodné, jedna země je chvíli dole, ale za pár dní zase nahoře. Ale i v tomto případě je možné naleznout obecnější tendence a jednou z nich je i režim. Na jedné straně totalitní režimy to mají zjednodušené – ovládají lidi i statistiky, na straně druhé se ale ukazuje, že určitou výhodu mají demokracie, kde je větší důvěra a odpovědnost mezi lidmi,“ objasnila Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR s tím, že v demokratických systémech lidé vnímají své vlády a opatření více legitimně a také se dle toho chovají. Dle statistik jsou na tom pak obecně nejhůře země posttotalitní.

Ačkoliv tedy v rámci výzkumu byla pozornost zaměřena na věk, vzdělání, volební chování apod., nakonec se jako naprosto klíčový faktor ovlivňující ne/ochotu nechat se očkovat proti nákaze koronavirem ukázal pocit identifikace s kulturou, resp. demokratickou kulturou. A právě kulturní faktory se ukázaly být mnohem silnějšími než faktory související s demografií.

Kdo jsou „typičtí ne/očkovaní“?

V souladu s výsledky zmiňované studie je tedy „typický očkovaný“ většinou člověk starší a vzdělanější a identifikující se s demokracií. Kromě toho důvěřuje vládě, věří veřejnoprávním médiím a v hodnotové orientaci je jednou z hlavních to, že dodržuje pravidla a předpisy a častěji vnímá svobodu jako druhou stranu odpovědnosti. Zároveň je u těchto lidí vyšší tolerance k ostatním a také zájem o blízké a bezpečí své i své země. Naopak neočkovaní kladou velký důraz na to, aby mohli rozhodovat sami o sobě a až 10x častěji než ti, co se cítí být součástí Západu, také věří hoaxům (to pak platí zejména pro lidi – více často ženy než muže – s nižším vzděláním, resp. střední školou bez maturity, kteří jsou zároveň velmi často nevoliči nebo voliči SPD či malých protestních stran). Jejich žebříček hodnot je pak odlišný od toho, jaký mají očkovaní.

Ačkoliv česká společnost je rozdělena v řadě aspektů (a to včetně vyhraněných politických postojů), právě očkování se stalo další „dělicí linií“. Přitom radikální odlišnost v názorech na ne/očkování dle odborníků není jen o rozdělení se na dva nesmiřitelné tábory, ale jedná se o důsledek projevení hlubších motivací a osobnostních přesvědčení o hodnotě života a bezpečnosti.