Sv. Anežka Česká – zpočátku odmítaná nevěsta patří k nejvýznamnějším ženám z rodu Přemyslovců

Sv. Anežka Přemyslovna

Když bylo Anežce Přemyslovně 18 let, ustoupil anglický král Jindřich III. Plantagenet od zasnoubení. Jak se asi cítila hrdá dcera českého krále jako odmítnutá nevěsta? Navíc – nebylo to poprvé. V našich dějinách však patří k nejvýznamnějším představitelkám rodu Přemyslovců.

Mládí a nepodařené námluvy

Anežka se narodila zřejmě roku 1211 a byla dcerou Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Její otec chtěl zasnoubit osmiletou Anežku se synem německého císaře Friedricha II. Byl to Jindřich VII., předpokládaný příští císař. Příštích šest let byla Anežčina výchova svěřena dvoru rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského.

Avšak v roce 1224 Leopold začal intrikovat a docílil toho, že patnáctiletý Jindřich veřejně prohlásil, že Anežku nechce a nevezme si ji. Pak se oženil s Leopoldovou dcerou Markétou (byla to ona Markéta Babenberská, kterou si vzal o dobrých 25 let později Anežčin synovec Přemysl Otakar II.). Roku 1226 o ni začal usilovat anglický Jindřich III. Jak již bylo výše uvedeno, zasnoubení nakonec zrušil.

Anežku čekalo další překvapení. Jindřich Štaufský, který ji v mládí odmítl, se objevil coby nápadník – nějak mu nevadilo, že již je řadu let ženat s Markétou Babenberskou. Toto nemohl přejít jeho otec a manžele “uklidil” na Sicílii.

Duchovní dráha

Nyní začal usilovat o sňatek s Anežkou sám císař Friedrich II. Ta však nabídku odmítla. Odmítnout císaře nebylo jen tak, ale duchovní cestu Friedrich ctil. V roce 1232 založila na Starém Městě pražském špitál sv. Františka a v jeho blízkosti hned v roce 1233 dva kláštery: klášter menších bratří sv. Františka a klášter řádu sv. Kláry. Takový postup neměl tehdy ani později v našich zemích obdoby.

Anežka nebyla jen ctižádostivá. Byla to velmi vzdělaná žena, psala a četla kromě češtiny i v latině, němčině a italštině. Navíc podle všeho opravdu sloužila i nemocným a chudým. Tato energická organizátorka působila nejen v náboženském, ale i kulturním a politickém životě.

Osudové rozhodnutí

Ke klariskám nakonec vstoupila dokonce ona sama, a to roku 1234, a stala se brzy abatyší. Byla však stále také ambiciózní ženou a její činy se nezastavily u dvou klášterů – to si mohla ovšem jako dcera krále dovolit. Ačkoliv řehole sv. Kláry byla proslulá svou přísností, vymohla si pro sebe Anežka jisté úlevy, což jí dovolil sám papež Řehoř IX. Měla vyšší cíle než jen stát se abatyší – usilovala o to, stát se světicí, a šla za svým cílem. K tomu potřebovala položit přinejmenším základ nového řádu.

Vzdala se hodnosti abatyše – chtěla se vrátit k prvotním ideálům františkánské chudoby. Řehoř IX., se kterým vedla čilou korespondenci, si však uvědomoval rozdíl mezi ideály a skutečným založením řádu a jeho expanzí po Evropě. Je také pravděpodobné, že ačkoliv se vzdala oficiálně vedení kláštera, do konce života si v klášteře ponechala rozhodující slovo.

Nový řád

Jakmile se papežem stal Innocenc IV., snažila se dál, i tento papež se však k jejímu úsilí stavěl zdrženlivě. Pražský biskup Mikuláš ale roku 1252 propůjčil bratrům kolem pražského špitálu sv. Františka právo nosit na plášti znamení červeného kříže s hvězdou – tak vznikl jediný původem český řád – křižovníci s červenou hvězdou. Stal se velmi populárním a rozšířil se po celé zemi. Řád potvrdil další papež, Alexandr IV., roku 1256.

Ovšem Anežka ještě nebyla spokojena: šlo totiž jen o mužskou větev, která působila jako rytířský řád. Pak konečně prosadila u papežské kurie schválení souboru pravidel, které navazovaly na františkánské ideály. Anežka žila na svou dobu dlouho – prožila ještě celou dobu vlády svého synovce, Přemysla Otakara II. Roku 1282 zemřela ve věku 71 let.

Svatořečení

Její svatořečení, tedy akt, ke kterému Anežka cíleně směřovala, proběhl až za velmi dlouhou dobu. Teprve roku 1989 ji za svatou prohlásil Jan Pavel II.