Alej mrtvých, vypálená vesnice nebo Plakánek? Všechna tato místa mají ponurou historii

Svíbský les

Jsou místa, která přímo vybízejí ke krásným procházkám. Oproti nim ale existují taková, které se k procházení až tak moc nehodí.

Svíbský les

Jedním z takových míst je Svíbský les a jeho Alej mrtvých nedaleko Hradce Králové. Právě proto, že se zde nachází hřbitov (Alej mrtvých) tisíců vojáků padlých v prusko-rakouské válce. Část lesa podél Aleje je jedním velkým hromadným hrobem, a tak jsou zde vystavěny pomníky a kříže.

Ani po válce zde nebyl klid. Prý se na toto místo vydávali vojáci, kteří hroznou řež přežili – nyní měli však v úmyslu sami si vzít v lese život. Je to podle všeho velmi památné místo, ale tak ponuré, že člověka zachvátí opravdu divný pocit.

Pole Bohatá

Dalším celkem nevhodným místem k pokojné vycházce je území mezi obcemi Černovice na Blanensku a Osikami na Brněnsku. Zdejší pole zvané Bohatá obklopují temné lesy. Na poli hospodaří zemědělské družstvo Černovice, ale jeho pracovníci mají z tohoto místa těžko definovatelný stísněný pocit. Často zde vypoví službu jejich technika, a to z neznámých příčin. Někteří místní to přisuzují tomu, že v těchto místech bloudí duše tragicky zesnulých lidí.

A opravdu se tu událo několik tragédií. Před pár lety se v lese oběsil muž (snad proto, že mu byla nevěrná jeho žena). Jedna žena z Černovic odešla do lesa a už se nevrátila, až po několika měsících se našly její ostatky. V sedmdesátých letech prý zde zemřeli dva myslivci – jeden měl otravu alkoholem, druhý se zastřelil.

Prý v těchto místech ležela kdysi obec Přibyslavice, kterou zcela vypálili Švédové za třicetileté války. Říká se také, že strážcem tohoto podivného území je duch mnicha. Ten prý má upozornit na to, že zde zemřelo mnoho lidí a nikde není ani pomníček.

Plakánek

Jak přišlo údolí Plakánek v Českém ráji ke svému jménu? Existuje několik legend. Jedna z nich vypráví, že se místnímu uhlíři a jeho ženě ztratilo dítě. Vyrazili rychle do okolních lesů hledat. Pak uslyšeli dětský pláč a našli svého potomka – ale údolí zůstalo jméno.

Další legenda je děsivá. Kdysi dávno zde měla jedna žena zaživa zakopat nechtěné novorozeně. Z hrobu se po pár následujících dní ozýval dětský pláč, ze kterého matka zešílela a brzy zemřela. Po setmění se zde prý ozývá pláč i dnes. Na jedné ze skalních stěn můžeme vidět záhadný reliéf – obraz ženy s malým dítětem v náručí.

Každá pověst má reálný základ. Pak je otázkou, kde začíná fantazie. Můžeme se jen dohadovat.