Marie Terezie a František Lotrinský: Zdá se, že se měli opravdu rádi, i když Franzi byl záletník a Rézi hodně žárlivá. Ostatně měli spolu 16 dětí

Marie Terezie s rodinou

Nedávno byl uveden v televizi dvoudílný koprodukční film o Marii Terezii, vzpomínáte? Měl nemalý ohlas, vždyť přibližoval život tehdejšího vladařského dvora co možná nejvěrněji. Jak to však bylo doopravdy?

Velká láska?

Když si Marie Terezie v devatenácti letech brala Františka Štěpána Lotrinského, vdávala se prý také z lásky, což představovalo v tehdejší době spíše výjimku. Současníky bylo alespoň zpočátku považováno manželství za šťastné a vzešlo z něj 16 dětí – z nich však jen deset přežilo svou matku.

Otec Marie Terezie, císař Karel VI. tzv. pragmatickou sankcí pozměnil nástupnický řád na trůnu, aby v něm v dědické posloupnosti mohly usednout i ženy, jelikož měl jen dcery. Bylo však třeba obezřetně vybrat ženicha. Karel VI. se rozhodl pro vznešený, avšak méně významný rod lotrinský, a tak se konala slavná svatba.

Manžel v pozadí

V roce 1740 císař zemřel a Marie Terezie byla korunována v Prešpurku (dnešní Bratislava) uherskou královnou, později následovala korunovace českou královnou, zatímco František zůstával v pozadí jako manžel vladařky. Teprve roku 1745 byl korunován císařem – Marie to totiž odmítla, neboť byla opět těhotná. Marie Terezie prý ale vládla doma stejně jako říši, ačkoliv formálně císařovnou nebyla. V dědičných zemích Františka ke skutečné vládě nepustila.

František vynikal spíše jako podnikatel. Marii říkal Rézi a ona jemu Franzi nebo Myšáčku.

Manželovy nevěry

Marie Terezie ohledně manželské věrnosti neměla dobrou pověst – ale byla to pravděpodobně pomluva, záletný byl ve skutečnost František. Vyprávělo se o něm ve Vídni mnoho pikantních klevet. Jeho milostné avantýry byly dokonce sledovány i cizími diplomaty a kurýrní poštou zasílány k vážným politickým úvahám, ale také pro pobavení k jiným evropským dvorům.

Není tedy divu, že Marie jej sledovala ostřížím zrakem. Jakmile měla pocit, že se příliš dvoří nějaké ženě, dělala mu žárlivé výstupy a nechala jej špehovat. Ten se však nehodlal rozhodit a smilnil prý dál, ale pod záminkou, že jede na lov.

Vilemína – marnotratná milenka

Roku 1756 se František Štěpán, kterému bylo v té době 48 let, sblížil s kněžnou Vilemínou Auerspergovou, manželkou komořího. Bylo jí tehdy 19 let. Byla krásná a byla také poněkud volnějších mravů. Do manželství sice přinesla velké věno, ale brzy ho rozfofrovala. František byl ideální milenec – císař a ke všemu velmi bohatý podnikatel. Pořídil jí velkolepou rezidenci a další věci, scházeli se na různých místech a Rézi o tom věděla.

Mravnostní policie

Věděla možná o všech jeho avantýrách a cítila se nejspíš ponížená. Zřídila pak velmi neoblíbenou mravnostní policii, jejímž úkolem bylo krom jiného zavírat do vězení všechny dívky, které byly ve vídeňských lokálech v mužské společnosti – a mohly to být i číšnice, žádné prostitutky.

Takto vypadal rub velké panovnice. Jakmile jakákoliv žena pracovala v pivnici, byla vymrskána z města a jestliže se vrátila do Vídně, čekala ji deportace do Rumunska na nucené práce. To ani nemluvíme o skutečných prostitutkách, které čekal velmi neblahý osud.

Marie Terezie sledovala i počestnost dvora, což nebylo samozřejmě nikomu moc po chuti. Dokázala se tak sice vtěsnat do obrazu počestné matróny, ale na oblibě jí to nepřidávalo.

Franziho smrt

Roku 1765 se konalo svatební veselí – jejich druhý syn Leopold se ženil se španělskou princeznou Marií Ludovicou. Svatební obřad byl dlouhý, císař v té době již trpěl rozedmou plic a osm dní po svatbě zemřel.

Rézi byla velmi nešťastná a oblékla černé šaty, které nosila až do své smrti. Odkoupila od kněžny Vilemíny dům, který jí původně císař pořídil a zaplatila za ni dokonce dluhy – svým způsobem tak vlastně uctila památku svého Franziho.