Olga Hepnarová: “Chtěla jsem se pomstít”

Olga Hepnarová

Olga Hepnarová den před svým hrůzným činem, kdy nákladním vozem smetla řadu lidí, napsala do několika redakcí dopis, co hodlá učinit: “Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím“. Slovem “vás” myslela obecně lidi.

Hrozný čin!

V redakcích to většinou považovali za vtip, ale legrace to opravdu nebyla. Olga si vypůjčila nákladní automobil a odpoledne 10. července 1973 vjela na chodník, kde tenkrát byla tramvajová stanice. Na místě zůstali tři mrtví a osmnáct osob bylo převezeno do nemocnice.

Bezprostředně po činu si téměř nikdo nepomyslel, že šlo o promyšlenou akci, ale že nezvládla řízení. Když na policejní stanici tato mladá dívka vypověděla, že to byl úmysl, ničeho nelituje a jen ji mrzí, že není mrtvých více, mysleli si, že v šoku neví, co říká.

Její život

Olga pocházela z dobře situované rodiny. Matka byla zubní lékařka, otec bankovní úředník. Ve škole se podle svých slov stala obětí šikany. Ve třinácti letech spolykala velké množství prášků, ale zdá se, že rodina to nijak zvlášť neřešila. Skončila však potom v psychiatrické léčebně v Opařanech, kde prý byla také podrobena šikaně. Zůstala velmi uzavřená, málomluvná, kolektivu se stranila.

Vztahy

Dalo by se této vražedné akci zabránit? Především se totiž cítila ukřivděná. Muselo tedy dojít k osudnému činu? Ale slovo kdyby historie neuznává… Stala se řidičkou z povolání. Stranila se lidí a okolí ji považovalo za “divnou”. Byla lesba a přitahovala ji její kolegyně. Svým způsobem se stýkaly rok, i když Alžběta měla stálou družku. Olga si našla i přítele, ale zřejmě jej nemilovala.

Koupila chatu na Olešku, aby mohla žít stranou lidí.

Nové zaměstnání – “skvělá” příprava k osudnému činu

Olga začala pracovat u Pražských komunikací, zaměstnavatel jí také poskytl bydlení na ubytovně pro zaměstnance. V té době však již Olga spřádala pomstu. A to ne na jednotlivci, ale na celé společnosti. “Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec má to svědomí ničit společnost“. Bylo jí 22 let, když se v červenci roku 1973 nevydala do práce, ale do půjčovny automobilů. Po zkušební jízdě vyrazila do ulic.

Jednala chladnokrevně, jednou kolem zastávky projela, ale zdálo se jí, že je tam málo lidí, proto opravdu jen projela. Bohužel na druhý pokus jich tam stálo asi 25. Následky již znáte.

Trest smrti

Možná by tehdy soud přihlédl k tomu, kdyby projevila účinnou lítost a podobně, ale Olga Hepnarová prohlašovala, že vůči obětem žádnou lítost necítí, mrzelo ji jen, že usmrtila tak málo lidí…Byla 6. dubna 1974 odsouzena k trestu smrti, když podle lékařských posudků netrpěla žádnou duševní nemocí a byla za své činy odpovědná. Ostatně opakovala, že se trestu smrti nebojí a přijímá ho.

Od začátku tvrdila, že jen takto se společnost dozví o otloukáncích, jako je ona. Sebevražda by podle ní byla pro lidstvo příliš jednoduchá. Čím více se ale blížilo vykonání rozsudku, tím větší měla strach, takže ji museli k oprátce doslova donést. Byla popravena 12. března 1975.