Amazonky: Existovaly tyto bájné válečnice?

Má se jednat o divoké, krásné a svobodné ženy, které perfektně ovládají své koně. V boji s lukem a šípem měly být nepřekonatelné – tak nám o tom vyprávějí řecké báje. Je však na tom něco pravdy?

Jak vzniklo jejich pojmenování?

Mýtus vypráví, že mladým dívkám svého národa Amazonky vypalovaly pravé ňadro, aby jim tato část těla nepřekážela při napínání luku. Řekové je tedy nazývali “a mazos – bez ňader”. Vyprávěly se i jiné věci – jelikož tradiční rozdělení rolí bylo převráceno, protože ženy bojovaly ve válkách, bylo třeba tento řád dodržovat. Chlapci tak údajně byli ještě v dětském věku mrzačeni, aby nebyli schopni válečné služby.

Mýtus a skutečnost

O Amazonkách se zmiňuje již Homér, který nechává tyto válečnice prohrát bitvu proti antickému hrdinovi Belerofontovi. Možná nejznámější příběh, který se traduje v eposu Aithiopis z 8. st. př. Kr., nám vypravuje smutný konec královny Amazonek Penthesiley, kterou v trojské válce usmrtil Achilles. Když válečnici sejme helmu, předpokládaje, že uvidí muže, okamžitě se do ní zamiluje a hořce lituje její smrti.

Ovšem zprávy o Amazonkách nenalezneme pouze u básníků – ale také u řeckých historiků. Herodotos je umístil do skytské oblasti v dnešní Ukrajině. Tam ženy založily vlastní říši a vzdaly se ženskosti, aby mohly bránit svoji svobodu.  Takže antické feministky?

Někteří badatelé soudí, že pověst o Amazonkách má původ v zážitcích řeckých kolonistů, kteří v maloasijském prostoru narazili na matriarchální rody, se kterými se dostali do válečného střetu.

Archeologické stopy

Moderní historikové nejsou zajedno v tom, zda Amazonky skutečně existovaly – to proto, že mýtus a skutečnost jsou v řeckém písemnictví tak těsně spjaty.

Roku 1994 však archeologové skutečně našli v jižním Rusku a na Ukrajině zvláštní hroby. Analýzy DNA u kosterních pozůstatků z mohyl, roztroušených v této oblasti, odhalily senzační skutečnosti. U řady koster zemřelých z doby zhruba před 2500 lety, jejichž hroby byly bohatě vybaveny luky, šípy, oštěpy a šperky, se jednalo skutečně o ženy! Vybočené stehenní kosti a zhmožděné kostrče svědčí navíc o tom, že jezdily na koních.

Otázkou zůstává, zda jsou to skutečně ostatky Amazonek nebo patřily ženám z vyšší šlechty. Navíc nálezů není tolik, abychom mohli uspokojit naši představu o celé armádě Amazonek.

Ať tak či tak – představa Amazonky jako ztělesnění bojovné ženské postavy byla přítomna nejen ve starověku – zůstala taková po všechna další staletí.