Když se vám z ničeho nic rozbuší srdce. Nepříjemné stavy mohou souviset se stresem i psychikou

Ilustrační foto

To, že se nám při běhu nebo skládání uhlí rozbuší srdce jako o závod, považujeme za normální jev. Pokud se nám ale srdce chystá vyskočit z hrudi, když sedíme na poradě nebo v klidu u počítače, pak nám to již až tak normální nepřipadá. A co teprve, když se tyto stavy začnou opakovat. Nejenže se nemůžeme pořádně soustředit na to, co děláme, ale zpravidla se také vyděsíme. Může tento problémem souviset se stresem a naší psychikou?

Když se srdce splaší

Jev, kdy si výrazně uvědomujeme zvýšenou činnost srdečního rytmu, se odborně nazývá palpitace (z latinského “palpito” škubat sebou). Většinou vnímáme údery srdce jako příliš silné nebo se nám zdá, že srdce bije rychle, či dokonce ho podezříváme z toho, že vynechalo úder. Pokud jsou tyto projevy spjaty s fyzickou námahou a nevybočují výrazněji z normálu, jsou většinou neškodné. Mohou se však začít objevovat, i když nic fyzicky náročného neděláme. Tehdy je na čase obrátit se na lékaře. Může se totiž jednat o projev nějakého tělesného onemocnění. Je zde však ještě jedna možnost. Splašené srdíčko může být výsledkem psychické zátěže.

Srdce, stres a psychika

Dnes se již ví to, co se kdysi jen opatrně a mimoděk připouštělo, a sice že náš psychický stav je silně provázaný s naším stavem fyzickým, že se odráží na fungování našich tělesných orgánů, tedy například i srdce. Pokud se s někým hádáme, je docela běžné, že se nám zároveň rozbuší i srdce, a to doslova hněvem. Ne vždy je však souvislost mezi srdečními palpitacemi a stresem takto zřejmá. Může se totiž klidně stát, že prožijeme nějaký silnější stres (rozchod, nezdar v zaměstnání) nebo naopak stres méně silný, zato však na nás ustavičně působící (táhnoucí se pracovní přesčasy, péče o stárnoucí rodiče) a problémy s bušícím srdcem se objeví nikoli bezprostředně, ale až s nějakým časovým zpožděním.

Proč reagujeme se zpožděním?

Jedním důvodem je, že naše tělo nejdříve čerpá jak fyzickou, tak psychickou energii ze svých zásob. Tyto zásoby máme každý jiné v závislosti na svém věku, kondici, životním stylu, takže zatímco někdo vydrží jako kůň, druhý se láme jako třtina ve větru. Dalším důvodem je, že ve stresu naše tělo produkuje zvýšené množství určitých látek, kterými nás připravuje k podání výkonu. Typicky se hovoří o tzv. stresových hormonech, mezi které patří zejména adrenalin, noradrenalin a glukokortikoidy. Jejich zásoba se však časem rovněž vyčerpá, navíc pokud je tělo produkuje dlouho ve větší míře, je to pro naše tělo škodlivé. Vzniká riziko dlouhodobě zvýšeného krevního tlaku, zrychlené činnosti srdce (což mnohdy zaregistrujeme jako nepříjemné bušení srdce) a jiných problémů.

Příběh paní Katky

Pro ilustraci uveďme příklad Katky (38 let), která musela v zaměstnání zvládnout náročný kurz a zkoušky a k tomu péči o malého školáka. Po třech měsících Katka vše úspěšně zvládla, aniž by kromě únavy zaznamenala nějaký vážnější problém. Po 14 dnech se jí, když se dívala na televizi rozbušilo silně srdce. Po chvíli se uklidnilo, ale druhý den se vše opakovalo, a to když ležela v klidu v posteli. Problémy se začaly dostavovat častěji, takže ji nakonec vyděsily natolik, že se objednala ke své lékařce. Mezitím ovšem odjela na plánovanou dovolenou k rodičům, kde podnikali s dětmi společné výlety a trávili hodně času na zahradě. „Najednou jsem si uvědomila, že se mi srdce málokdy zběsile rozbuší při práci na zahradě nebo na procházce. Většinou mě to chytlo, když jsem byla v klidu. Ke konci dvoutýdenní dovolené se srdce už téměř uklidnilo a já jsem ze strachu, aby se mi stav zase nezhoršil, začala i doma chodit se synem na delší procházky. Když pak nastalo datum kontroly u lékaře, cítila jsem se jako simulant, protože jsem už žádné problémy neměla. Výsledky byly nakonec v normě.“

Byla Katka simulant?

Katka byla právě případem, kdy se stres a psychické přetížení pro jevilo s určitým zpožděním, a to právě bušením srdce. Aniž by to tušila, právě pohyb na vzduchu a celkový odpočinek byly nejlepšími léky na její psychosomatickou reakci. Psychosomatickou proto, že psychické přetížení se projevilo somaticky, tedy problémy fyzického orgánu. Duševní přetížení je potřeba uvolnit, takže přibrzdit tempo, zařadit přiměřenou fyzickou aktivitu (např. kolo, nordic walking, zahradničení) a naučit se nějakou jednoduchou relaxační metodu. Problémy ale není radno podceňovat, pokud přetrvávají nebo mají větší intenzitu, je nezbytné navštívit lékaře.