Tvrdá vs. měkká voda I. Která z nich je lepší a která se nám může prodražit?

Ilustrační foto

Nad vodou příliš neuvažujeme. Otočíme kohoutkem a hlavně, že teče. Jenže to je dost málo. Měli bychom také vědět, jaká voda nám teče. Nyní nemáme na mysli, jestli teplá nebo studená, ale její chemické vlastnosti. Tvrdá, nebo naopak měkká? Proč je to dobré vědět? A která z nich je lepší?

Co určuje tvrdost vody

Tvrdost vody udává množství rozpuštěných minerálních látek ve vodě. Přírodní voda běžně obsahuje rozpuštěné minerální látky. Nejčastěji se jedná o vápenaté a hořečnaté soli,  dále obsahuje také hliník, mangan, zinek, baryum, stroncium a železo, ale v mnohem menší míře. Tvrdost vody tedy závisí zejména na množství vápníku a hořčíku. Nejčastěji používanou jednotkou je mmol/l. Poměrně často však můžete narazit i na starší jednotky, tzv. německé stupně (°dH).

Stupnice tvrdosti vod

Čím menší obsah vápníku a hořčíku, tím měkčí je voda a naopak:

velmi měkká      0 – 0,7 mmol/l   (0 – 4 °dH)
měkká                0,7 – 1,3 mmol/l   (4 – 7 °dH)
středně tvrdá    1,3 – 2,1 mmol/l   (7 – 12 °dH)
dosti tvrdá         2,1 – 3,2 mmol/l   (12 – 18 °dH)
tvrdá                   3,2 – 5,3 mmol/l   (17,9 – 30 °dH)
velmi tvrdá        >5,3 mmol/l (>30 °dH)

Tvrdost vody je ovlivněna charakterem půdy, kterou protéká. Pokud voda protéká převážně vápenatou půdou, bude tvrdší, pokud spíše půdou písčitou nebo žulovou, pak bude měkčí.

 Tvrdá voda se prodraží

Tvrdé vodě vděčíme v domácnosti za nejednu komplikaci. Jedná se o usazování tzv. vodního kamene. Nejviditelnější je tento problém v rychlovarných konvicích, které nám uvnitř nejrůzněji ztmavnou a „olezou“. Pokud nejsme příliš velcí ignoranti čistoty, po nějaké době to nevydržíme a za pomoci kyseliny citrónové, octu (zkoušejte jen na vlastní riziko) nebo speciálních prostředků nevzhledné nánosy odstraníme, a máme zase na chvíli pokoj. Na ostatní spotřebiče zpravidla zapomínáme, protože do nich nevidíme. To je však chyba. Podobně jako rychlovarná konvice totiž trpí naše pračka, myčka či kávovar. Tedy cenově několikanásobně dražší spotřebiče než konvice za pár stovek. Usazeniny vodního kamene vedou k tomu, že mnohem déle trvá, než se voda ohřeje, což se za prvé prodraží  nejen díky vyšší spotřebě energie, ale také časem může dojít k přehřátí a poškození topné spirály, takže zaplatíme nemalé peníze za opravu. S tvrdostí vody také roste spotřeba prostředků na mytí nádobí, prášku na praní prádla či šampónu na osobní hygienu, protože ho musíme použít více.

Jakou vodu bychom měli pít

Voda vhodná k pití by měla být na rozhraní středně tvrdé až tvrdé. Platná vyhláška č. 252/2004 doporučuje tvrdost vody na 2-3,5 mmol/l jako ideální ze zdravotního hlediska. Pokud bychom dlouhodobě  pili ve velkém velmi tvrdou vodu, přibližně nad 5 mmol/l, pak by nám mohly hrozit např. ledvinové kameny. Tato voda by nám ale asi příliš nechutnala. Její chuť je nepříjemná, zejména   v kombinaci se sírany a chloridy. Naopak dlouhodobé pité velmi měkké vody by znamenalo, že se nám v ní nedostanou v podstatě téměř žádné potřebné minerální látky. Teoreticky mezi nejčastější zdravotní dopady se uvádějí neurologické a kardiovaskulární problémy.

Tvrdá voda není jen špatná a měkká jen dobrá

Díky obsahu minerálních látek je tedy tvrdá voda vhodná ke konzumaci, protože naše tělo minerály, ovšem  v rozumné míře, potřebuje. (Například vápník je potřeba pro tvorbu kostí, železo pro krvetvorbu.) Měkká voda je naopak vhodná jako užitková voda, např. na praní, vytápění. Obecně šetří potrubí v naší domácnosti. K pití příliš dobrá není, její chuť je totiž mdlá.

O tom, jak si můžete sami orientačně zjistit, jestli máte doma tvrdou nebo měkkou vodu, se dočtete brzy v druhém díle tohoto článku.