Dr. James Miranda Barry – jeho pohlaví bylo předmětem spekulací

James Barry

Jeden z nejuznávanějších vojenských lékařů 19. století je zároveň i nejtajuplnější. Zjevil se odnikud a stal se po vystudování lékařské fakulty Edinburské univerzity legendou s pověstí geniálního chirurga. Po jeho smrti se v Londýně začalo vyprávět, že doktor byl ve skutečnosti ženou.

Spiknutí

Počátek života Jamese Barryho je zahalen tajemstvím. Ale dopisy, právní dokumenty a další dokumentace, která se týká jistého Jamese Barryho, umělce (1741 – 1806), nás utvrzují v tom, že druhý James Barry, doktor, se narodil jako Margaret Ann Bulkleyová, umělcova neteř – která pak přijala jeho jméno.

V jejích časech lékařské fakulty přijímaly pouze muže a Margaretin vstup na univerzitu byl prý výsledkem plánu, který vymyslela její matka a několik mocných ochránců, s jejichž podporou se Margaret přestrojila za muže.

Původně ale plán počítal pouze s tím, že se celá věc udrží do okamžiku, než Margaret odpromuje. Jako doktorka medicíny by se pak měla vrátit ke své ženské identitě. Mohla by se přestěhovat do Venezuely, neboť zde měla jednoho ze svých ochránců – venezuelského revolucionáře, generála Francisca Mirandu. Ten si představoval, že Margaret zde bude smět provozovat své povolání bez nějakých společenských předsudků. Ale všechno dopadlo jinak. Generál byl uvězněn.

Vojenským lékařem

Margaret teď buď mohla v podvodu pokračovat a vykonávat lékařské povolání nebo se přiznat a lékařkou v Británii nebýt. Zvolila první možnost a vstoupila i do armády, kde dosáhla dokonce hodnosti generálního inspektora.

Dr. Barry byl považován za mimořádně hezkého mladého muže, který je sice poněkud cholerický, ale jedná citlivě s pacienty. Kolem roku 1815 byl vyslán do Kapské kolonie v jižní Africe, kde s otevřeností sobě vlastní informoval nadřízeného, že bude osobním lékařem guvernéra Charlese Somerseta, rodinného přítele – tak bylo možné se vyhnout bydlení v kasárnách. Strávil tam asi 13 let a sice kolovaly zvěsti o jeho “nemorálních” vztazích s guvernérem, zároveň si však získal slávu jako velmi schopný chirurg a porodník. Šířil i osvětu a roku 1822 zavedl v kolonii očkování proti neštovicím, tedy o dvacet let dříve, než se tak stalo v Anglii.

Posléze byl převelen a stěhovat se z místa na místo – vystřídal Maltu, Jamajku, Svatou Helenu, Korfu a jiné oblasti. Všude prosadil radikální reformy a sledoval hygienu a zdravotní stav vojáků – vyznamenal se zejména v Krymské válce – pod jeho velením prý zemřelo mnohem méně lidí než kde jinde.

Přese všechno získal pouze malé veřejné uznání. Bylo to vinou jeho neodbytné potřeby neustále provokovat vládní kruhy. Roku 1864 odešel do výslužby a poslední dny života strávil v Londýně. Zemřel roku 1865.

Jeho ošetřující lékař údajně nikdy oficiálně nezaznamenal prohlídku těla, ale místní ošetřovatelka, která mrtvolu Barryho svlékala, později prohlásila, že slavný lékař byla žena. Obnovený zájem o tuto bezesporu charismatickou postavu přinesl ale vznik teorie, že byl možná intersexuální.

Dnes se už zřejmě nedozvíme, jak sám či sama viděla vlastně svou identitu nebo sexuální orientaci. Podstatné je ale místo v dějinách, a to byl hlavně přínos pro lékařství a péči o nemocné.