Vyhrožování na internetu. Začíná to splínem a končí třeba 12 lety za katrem…

Ilustrační foto pixbay

Pohnutky lidí, kteří volí sociální sítě jako hlásnou troubu pro svoje myšlenky, jsou různé. Některá sdělení jsou nejen v rozporu se základní etikou, ale stávají se podle našich platných zákonů trestným činem. O názor jsme požádali vrchního komisaře Policie ČR kapitána Jakuba Vinčálka a další specialisty.

Řada lidí si myslí, že pokud si vytvoří falešný profil na sociální síti, jsou nedohledatelní. Jaká je policejní praxe?

vrchní komisař Policie ČR kapitán Jakub Vinčálek

Dohledatelnost jakéhokoliv profilu na jakékoliv sociální síti se odvíjí od technické znalosti toho, který profil vytváří. Dnes již neplatí, že internet je věcí mladé generace. Stává se komunikačním médiem napříč věkový spektrem lidí. V každém případě je nutné říct, že při odhalování trestné činnosti Policie České republiky běžně spolupracuje s poskytovateli internetových služeb v České republice i zahraničí a osoby, které se dopouští trestné činnosti často ztotožňuje.

Kdo takové skutky páchá? Podle toho, co prosákne do médií, vyplývá, že vyhrožují spíše starší lidé 50+. Je to tak?

To je poměrně složitá otázka. Sestavit osobnostní profil takového člověka je věcí specialistů. V televizi to vypadá jednoduše, ale ve hře je spousta hledisek. Zkušenost Policie České republiky je taková, že věk pachatelů jde napříč věkovým spektrem. Pro ilustraci motivace těchto lidí může posloužit případ z roku 2018. Tehdy pachatel telefonicky vyhrožoval bombovým útokem ve Smíchovském obchodním. Jako důvod uvedl, že měl splín a nic lepšího ho nenapadlo. Hodně špatným nápadem to začalo a dvanácti roky za mřížemi to třeba končí.

Jak se k policii dostávají upozornění, že taková informace v kyberprostoru koluje?

anonymita na FB
Na anonymitu profilu v sociálních sítích spoléhat nelze

Policie reaguje na upozornění od občanů, poskytovatelů internetových služeb, nebo sama aktivně obdobné informace vyhledává. Je to mravenčí práce. V řadě případů je potřeba říct, že mnoho z nich nelze kvalifikovat jako protiprávní jednání, ale pouze jako nevhodné. Tudíž nespadají do kompetence Policie České republiky. Můžeme si o pisatelích myslet své, ale litera zákona mluví jasně.

Kdo vyhodnotí závažnost informace a jaký je dál postup? Máte specializovaný útvar pro tento druh trestné činnosti?

Policisté, kteří přijímají oznámení vyhodnocují, zda se jedná o trestný čin, přestupek nebo například o občanskoprávní spor. Máme své specialisty na jednotlivých územních odborech, krajských ředitelstvích i útvarech s celostátní působností, kteří se kybernetickou kriminalitou zabývají. Podívejme se na konkrétní případ.

“Zlikviduju tě a celou tvou rodinu…”

Kriminalisté Národní centrály boje proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování v úterý 31. března 2020 zadrželi třiapadesátiletého muže, který měl vyhrožovat usmrcením členovi Ústředního krizového štábu. Podle našich závěrů tento muž v měsíci březnu 2020 odeslal více než třicet e-mailových zpráv z amerického free mailového účtu, ve kterých kromě napsaných vulgarit členu Ústředního krizového štábu a jeho rodině vyhrožoval usmrcením. Věcí se začala zabývat centrála, muž byl zadržen a následně mu bylo sděleno podezření z trestného činu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle příslušného paragrafu trestního zákona. Přestože podezřelý muž používal americký freemailový účet, byl kriminalisty rychle vypátrán a zadržen. Z toho vyplývá, že představy o absolutní anonymitě internetu jsou liché. Ani na internetu se nelze zcela schovat. Kriminalisté zadrželi podezřelou osobu za cca 23 hodin od výslechu poškozeného.

Jaká je úspěšnost odhalení?

Policie České republiky tyto případy neeviduje jako samostatnou statistickou položku. Různé formy vyhrůžek se posuzují zvlášť a mohou tedy mít rozdílnou právní kvalifikaci. Z toho důvodu nelze sdělit ani úspěšnost odhalených.

O krátké shrnutí v oblasti psychologie potenciálních pachatelů trestné činnosti v internetovém prostředí jsme požádali PhDr. Štěpána Vymětala, PhD., psychologa MV ČR.

Z televizních seriálů zejména zahraniční provenience je zřejmé, že součástí vyšetřovacích týmů bývá také psycholog, který dle indicií sestavuje pravděpodobný duševní profil potenciálního pachatele. Je to scenáristická fikce nebo je to i u nás skutečně fakt?

Psychologický profil pachatele trestné činnosti
Sestavit psychologický profil potenciálního pachatele vyhrůžek je úkol pro specialisty

Je to spíše fikce, v reálu policie spolupracuje s psychology jen v případě potřeby. Psychologický profil neznámého pachatele se vytváří i v naší praxi. Tedy pokud je k dispozici dostatek podkladů, se kterými mohou psycholog a vyšetřovatel pracovat. Zpravidla si vyšetřovatel jde svou cestou, ale pokud uzná za vhodné, může konzultovat s policejním psychologem či psychologem mimo resort, např. soudním znalcem.

Týká se to i výhrůžek na sociálních sítích, případně internetu jako celku?

Není to vyloučeno, ale nejde o častou praxi.

Může specialista dle diskuzí pod články zpravodajských serverů či příspěvků na sociálních sítích posoudit reálnost zamýšlené hrozby?

Jde o velmi malé množství údajů k tomu, aby šla validně posoudit společenská nebezpečnost pisatele.

Jakou roli v tomto hraje falešný sociální profil? Je v tom snaha na jednu stranu skrýt svoji totožnost a na druhé straně obdivujte mě, jaký jsem hrdina?

Lidé, kteří jsou si vědomi trestnosti svého jednání a chtějí se vyhnout možnému postihu, používají falešné profily na sociálních sítích. Myšlenka, že jsou nedopátratelní, je ale zcestná.

Dají se toto lidé psychicky profilovat? Kdo jsou z demografického, sociálního hlediska?

Jen těžko, není tam dostatek údajů. Pokud by šlo o větší množství komunikací, kde by bylo prokázáno, že je píše stejný člověk, tak ano. Psycholog by prováděl tzv. analýzu dokumentu, což je jedna z metod. Ale výstup by byl stejně jen přibližný.

Čeho chtějí dosáhnout?

Může jít o ventilaci jejich emocí – zloby, nejistoty. Reakci na frustraci, potřeba upozornit na sebe či zvýšit si sebevědomí. Mít pocit moci. Upozornit na domnělou či reálnou křivdu. Může chtít taky třeba vydírat. Motivací může být mnoho, pisatel může být zcela normální jedinec, člověk s poruchou osobnosti či potížemi v oblasti duševního zdraví.

Poznámka ke konkrétní situaci:

Reportáž jedné z našich komerčních televizí byla před časem o snaze udělat rozhovor s člověkem, který na sociální síti hrozil vhozením granátu do školky, kam chodily děti migrantů a národnostních menšin. Začalo investigativní pátrání reportérů a bylo úspěšné. Po zazvonění televizního štábu v místě bydliště tohoto “pseudohrdiny”  vyšel na zápraží muž cca 50 +. Po dotazu reportérky, jestli to myslí vážně, zase rychle zmizel aniž cokoliv řekl.  Rázem bylo po hrdinství.

Co na takovou situaci říkáte?

Neviděl jsem, ale tak, jak to říkáte, to není o hrdinství, ale o ubohosti dané osoby.