Ženy a sex nahradil luxováním. Boba Klepla sužuje mužský přechod!

Ač o sobě v poslední době často tvrdí, že je v pesimistickém napětí, dokáže o sobě vyprávět s neuvěřitelnou nadsázkou a velmi vtipně. Ostatně by si z něj měla brát příklad většina mužů. Všichni spravedlivě prochází podobnými období, ale jen hrstka z nich z toho dokáže udělat takovou zábavu jako oblíbený herec v Show Jana Krause. 

Bez zábran hned vytáhne těžký kalibr.  „Jsem už půl roku v depresích,“ svěří se s tím, že důvodem je zřejmě andropauza. „To mají muži v přechodu – člověk nemá chuť k životu, ženy ho nebaví. A nejde se tomu vyhnout, je to zákon přírody.“ Ovšem to, co nahradilo jeho zájem o ženy, leckoho překvapí: vysavač. „Já jsem magor. Víte, co dělám? Ráno vstanu, cvičím a pak stojím u vysavače, mám s ním dialog a prosím sebe, abych nešel luxovat… jestli to vydržím,“ dramaticky popisuje herec své každodenní dilema. „Odvaha je v tom, když vydržím dva dny na něj nesáhnout a nevyluxovat.“

Když neluxuje, je prý v depresi a utírá prach. „A teď mám nový vynález, sehnal jsem si vynikající dezinfekci na chirurgické nástroje, kterou vždycky všechno osprejuju,“ dodává, přičemž jeho posedlost čistotou se prý týká i četnosti testování, které dobrovolně neustále podstupuje. „Byl jsem i u psychiatra a on říká, pane Klepl, jak jsem vám dal ty prášky proti depresi, berte rovnou tři. Tak beru tři a myslím, že to není spojené s psychikou, ale s tou andropauzou. Prostě jsem v přechodu jako muž, ztrácím smysl života a nic mě nebaví.“

Celé to podle něj začalo jeho protialkoholickým léčením před třemi lety. „Ještěže mám partnerku Janu, ta mi naštěstí zůstala,“ svěřuje se, „ale teď v rámci koronaviru žijeme odděleně, a mně to někdy ani nevadí… ale ona je taky ráda, protože ví, že by ze mě někdy byla na nervy.“ A tak nyní vede Bob Klepl takřka staromládenecký život, kdy krom úklidu tráví také hodně času vařením a sledováním toho, co se děje na Marsu, a poté pozorováním přímého přenosu londýnských autobusů. „Takhle projedu jedenáctkou Londýn a pak přejdu na oportunistickou ruskou televizi Navalnyj, tam se hrozně namíchnu, protože jsem velký protiputinovský odbojář, a pak si pustím naši televizi, zklidním se a jdu spát,“ podrobně popisuje svůj běžný den.

Nakonec smířlivě dodává, že jeho moudrá maminka ho vždy uklidňuje tím, že za Stalina to bylo daleko horší. Od politiky se však rychle vrátíme zpět k běžnému životu a k tomu, jak pečlivě Bob dezinfikuje svět kolem sebe. „Ale až budu po andropauze, budu zase veselý a bez dezinfekce,“ uzavírá.