Piráti severních moří: Nebyli to jen námořní lupiči, jejich osudy byly plné rozporů

Ilustrační obrázek

Piráti z okruhu Klause Störtebekera byli svého času postrachem moří – přesto byli i velmi ceněni jako žoldáci.

Jak přišel ke svému jménu

Dnes se dá už jen těžko rozlišit, zda byl Klaus Störtebeker jen ziskuchtivý pirát a žoldák, nebo také šlechetný hrdina. Jisté je to, že to nebyl jen námořní lupič, ale i oběť intrik šlechtických rodin a bohatých lidí usazených kolem Severního a Baltského moře.

Kde se narodil? Existuje asi dvacet verzí, kde by to mohlo být. Některé zvěsti tvrdí, že byl synem urozeného pána z Halsmühlenu. Klaus se prý rval, hodoval a popíjel až moc často. Všechno něco stojí. Nakonec zchudl natolik, že mu byl odňat rytířský háv i zbroj, a on se tak rozloučil se vším, čím byl jeho dosavadní život. Stal se námořním lupičem, tak obávaným, že se mu málokdo dokázal rovnat. Je to pouhý mýtus, ale nemůže na něm být něco pravdy? Mor ve 14. století zasáhl i šlechtický stav. A tak se zcela zchudlí šlechtici vydali na moře, aby si dopomohli ke hmotným statkům. Podobný osud jistě mohl mít i Klaus.

V té době, tedy kolem roku 1390, byl asi nejobávanějším pirátským náčelníkem Godeke Michels. Ten byl natolik chytrý, aby brzy rozpoznal Klausovy kvality. Však Klaus prý lámal železné řetězy jako nic. Godeke z něj udělal svého komplice a brzy se s ním prý podělil o velitelské pravomoci!

Tehdy přišel Klaus také ke své přezdívce – jedním tahem dokázal vypít čtyřlitrový džbán piva, tak se mu začalo říkat “Vyzunkdžbán“, což v severoněmeckém prostředí zní jako ” Störtebeker“.

Piráti nebo žoldáci?

Pirátům se v zásadě v Baltském a Severním moři nikdo moc nestavěl na odpor. Na severu docházelo velmi často k rozporům mezi jednotlivými zeměmi, které soupeřily o vládu v dané oblasti – a panovníci přitom využili k prosazení svých cílů i piráty.

Albrecht II. Meklenburský se snažil vytvořit na Baltu meklenbursko-švédsko-dánskou říši. Jenomže po delší čas již ovládalo celý baltský prostor Dánsko – a tak mu Albrecht vyhlásil válku. Najal piráty, aby v jeho zájmu napadali lodě protivníků. Ti sice do té doby sloužili spíše dánské královně Markétě I., ale v zásadě jim bylo jedno, pro koho “pracují”. Podstatné bylo, že nad nimi nějaký panovník držel ochrannou ruku.

Jen tak se mohlo stát, že mohli jako útočiště použít meklenburské přístavy Wismar a Rostock – členové Hanzy, kteří do té doby proti pirátům bojovali, jim najednou poskytovali útočiště. Jaká změna.

Chytrý tah

Roku 1390 vypukl otevřený konflikt mezi Dánskem a Meklenburskem. Piráti v té době byli na straně meklenburské, ale Dánsku se podařilo podmanit se téměř celé Švédsko, bránil se jen Stockholm (s enklávou německých obchodníků). A tehdy se Hugo (Klausův a Michelsův druh) uchýlil ke lsti. Své lodi namanévroval před město tak, aby to vypadalo, že uvízly v ledu. Ledová plocha, která se rozprostírala mezi městem a loděmi, byl prosekána dírami. Na nich se pak vytvořila jen tenká vrstva ledu – a co myslíte? Když se na ně vrhli dánští vojáci, tenký led se pod nimi probořil. Blokáda Stockholmu tak padla.

Nucený přesun

Ale Dánsko a Meklenbursko uzavřely mír. Piráti se museli vrátit ke svému zaměstnání mimo zákon. Tentokráte se do hry vložil Řád německých rytířů, protože piráti ohrožovali jeho zájmy ve východní části Baltského moře. Expedice čítající 84 lodí a 4000 mužů vyplula 17. března 1398 z Gdaňska k ostrovu Gotland, kde hlavně měli piráti základnu. Byla to přece jen přesila. Z velké části se přesunuli do Severního moře, a tady si je také najímali znesváření vůdci východofríských kmenů. Byl tu i Michels a Klaus. A právě tady si vybudovali pověst jakýchsi šlechetných pirátů, kteří stáli na straně chudých.

Ovšem nic se nezměnilo na tom, že piráti obchodníkům působili ztráty. 5. května 1400 se vydala na výpravu flotila z jedenácti hamburských a lübeckých hanzovních lodí a zaútočila na piráty u ústí řeky Ems. Tehdy ještě Klaus a Michels vyvázli.

Jenomže – nizozemský hrabě Albrecht vydal Michelsovi a Klausovi listinu, která jim dovolovala přepadat lodě jeho nepřátel. To pobouřilo zákonitě hanzovní města. Vyslali tedy mnohem početnější loďstvo – a tentokrát byli úspěšní.

Konec všeho

V boji padlo 40 pirátů a 73 bylo zajato – mezi nimi i Störtebeker. Ti všichni byli popraveni stětím a jejich hlavy naraženy na kůly. Ale to je již několik století – Hamburk nakonec Klausovi nechal postavit pomník.