Šťastné návraty: Mohou si děti uchovat vzpomínky na minulé životy?

Dvojčata - ilustrační obrázek. Zdroj: www.pixabay.com

Lidé si odedávna kladou otázku, jestli existuje život po smrti – a jak vypadá. Je možné, aby se člověk v rámci reinkarnace vrátil mezi živé?

Smrt a zrození

Rok 1910 by důležitým rokem v životě Adély Samoaové, manželky lékaře z italského Palerma. Začal velmi smutně, ale měl skončit plný radosti.

15. března jí zemřela na tuberkulózu její pětiletá dcerka Alexandrina, ale v prosinci porodila Adéla dvojčátka, holčičky. Souvislost s dřívějším neštěstím nepovažovala za pouhou náhodu. Alexandrina se jí totiž měsíc poté, co zemřela, zjevila ve snu a v náručí chovala dítě. Řekla své matce, že se vrátí. Adélu to utvrdilo v přesvědčení, že musí být těhotná, i když podle lékařů měla být po operaci vaječníků pravděpodobně neplodná.

Když se po porodu zjistilo, že první z obou holčiček má mateřská znaménka na stejném místě, jako měla Alexandrina, dostala na její památku také její jméno. Manžel zpočátku trval na tom, aby myšlenku na znovuzrození pustila z hlavy. Přesto musel v průběhu času i on přiznat, že je na celé věci něco zvláštního. Druhá Alexandrina se té první podobala víc a víc. Měla ráda i nerada stejné věci – navíc psala, stejně jako první Alexandrina, levou rukou, přestože její sestra – dvojče – psala pravou.

Vzpomínka

Když jí bylo jedenáct, uvěřili oba manželé skutečně tomu, že se znovu narodila Alexandrina. Na jaře roku 1921 řekla Adéla svým dcerám, že pojedou do města Montreale.

Alexandrina prohlásila, že už tam byla, dokázala město celkem i popsat. Prohlásila navíc, že ji tam přece matka již jednou vzala, s nějakou sousedkou s jizvami na čele. Adéla si vzpomněla, že město navštívila pouze jednou, před mnoha lety, společně s prvním dítětem a přítelkyní, které se v té době vyrazily na čele cysty.

Sestry, které se vrátily

Tento příběh ze začátku 20. století není ojedinělý, ale je jedním z mnoha případů, kdy jsou děti schopny si zapamatovat události z minulého života. V květnu roku 1957 přišly o život dvě sestry, Joanna a Jacquelina Pollockovi, ve věku jedenácti a šesti let, když na chodník v jejich rodném Hexhamu v Northumberlandu najelo auto. V roce 1958 byla jejich matka Florence opět těhotná a její manžel si byl z nevysvětlitelných důvodů jist, že se duše jeho dcer vrátí. Gynekolog sice oznámil, že Florence čeká jen jedno dítě, ale vše bylo nakonec jinak.

Opravdu se narodila dvojčata. Starší Jennifer měla čárku na čele, kde se mrtvá Jacquelina jednou pořezala při pádu z kola. Nakonec manžele přesvědčila opět vzpomínka. Odstěhovali se totiž a do míst svého bývalého domova se vrátili až po několika letech.

Oba manžele překvapilo, že jejich malé děti poznaly parky a hřiště, kde si často hrály jejich starší dcery. Dokázaly dokonce rozpoznat ulici, kde dříve rodina bydlela, a také školu, kam chodila starší dcera. Navíc začala mít obě děvčata noční můry, v nichž si vybavovala náhlou smrt, která ukončila jejich minulý život. Nehodu líčily dívenky děsivě přesně. V dospělosti si již z dřívějších životů nic nepamatovaly, a i to je prý v takovýchto případech přirozené. John a Florence žili nicméně s přesvědčením, že se jejich mrtvé dcery vrátily.