Je možné, aby kletby fungovaly?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.pixabay.com

Období honů na čarodějnice znamenalo smrt tisíce lidí. Z těchto časů pochází mnoho pověstí o prokletích. Jak se však přesvědčíme, zvěsti o kletbách mohou být i mnohem pozdějšího data.

Prokletí upálené

V dobách upalování čarodějnic ovšem vznikla i legenda o prokletí zámožné a vlivné rodiny vévody z Bedfordu. Jeden z jejích členů byl prý totiž nápomocen upálení staré ženy, která byla obviněna z čarodějnictví. Její jedinou obranou bylo popírání nesmyslných obvinění, které proti ní vznesli lidé, kteří měli vůči této ženě osobní výhrady. A jedinou její nadějí bylo milosrdenství bedfordského vévody, který ale v tomto případu nehnul ani prstem. Když tedy zapálili kolem oné ženy slámu, kterou byla obklopena, přivolávala na celou vévodovu rodinu smrt.

Báchorka? Většina členů rodiny opravdu nepřirozenou smrtí zemřela. Alespoň tak to stojí v záznamech, nejnovější příklady pocházejí z 20. století. V roce 1937 zemřela vévodkyně z Bedfordu na předávkování prášky na spaní. Jiná členka rodiny, která se naučila létat sportovním letadlem, se vydala na jeden ze svých letů a od té doby ji už nikdo nikdy nespatřil. Vévoda z Bedfordu se vydal na lov – měl políčeno na dravce. Jenomže on sám byl později nalezen mrtev. Oficiální šetření ukázalo, že zřejmě upadl a sám se zastřelil vlastní zbraní – což je velmi nepravděpodobná nehoda.

Ranč Feliz

Přistupme k dalšímu příběhu. Don Antonio Feliz vlastnil osm tisíc akrů kalifornské půdy, kterou získal v roce 1775. Byl to jeden z nejzámožnějších Kaliforňanů své doby. Nezaložil ale rodinu.

Nedělal proto žádné tajnosti s tím, že si oblíbil svoji neteř, donnu Petranillu. Ta si byla jistá, že zdědí většinu jeho rozsáhlého majetku. Zajímavé proto bylo, že v jediné závěti, kterou zanechal, se o ní don Feliz vůbec nezmínil. Petranilla nedostala nic než tučný účet za dlouhé soudní jednání, které rozpoutala. Křičela proto, že byla podvedena – a kdoví, možná byla.

Zahořkla, a když v roce 1863 umírala, zvedla se na lokty a upřela zrak na dona Antonia Coronella, muže, který zdědil ranč, který podle ní měla zdědit ona. Křičela nyní, že na ranč dopadnou morové rány. To byla její poslední slova.

Toto prokletí dona Coronella vyděsilo. Všechna vlastnická práva proto postoupil svému právníkovi, který na takové věci nevěřil. Zanedlouho však byl zabit v opilecké rvačce. Ranč Feliz se pak stal majetkem zámožného Leona Baldwina. Ten však zbankrotoval poté, co mu veškerou půdu zničil požár, a početná stáda dobytka zdecimovala choroba. Baldwin se tak ocitl na mizině.

Roku 1884 obrovská průtrž mračen vyústila v bouřlivé záplavy a všechny budovy ranče Feliz byly úplně zpustošeny.

Většina ranče se později stala součástí dnešního Griffithova parku, ale smůla ho pronásledovat nepřestala. V říjnu 1933, kdy tu probíhal vládní program obnovy parku, rozšířil se v buši rozsáhlý požár a 27 pracovníků tam přišlo o život.

Od té doby je klid. Doufejme, prokletí donny Petranilly se již naplnilo dostatečně.