Jak se jim říkalo?
Představu o mrtvých, kteří v noci opouštějí své hroby jako duchové, aby lidem sáli krev, lze doložit již v antickém Řecku. Později se upír vynořuje hlavně v blízkosti obyvatel jihovýchodní Evropy.
Původ slova pocházejícího ze srbochorvatštiny je neznámý. Možná bychom jej mohli hledat u pradávného výrazu upirina (strašidlo), a také v polštině provozují upíři své nekalé rejdy pod jménem upyr a upierzyca. Řekové nazývají upíry broukalakas. Jedná se o zesnulé, kteří během svého života zkonzumovali maso z jehňat, roztrhaných vlky. Ale také prokletí či hříšný život mohly vést k tomu, že někteří lidé museli po smrti obcházet mezi živými jako upíři.
Slovinskou verzí upíra je Strigon. Od něj je odvozen i název italské čarodějnice, Stregu, i slovenské strigy. Také tulačka (Sträggele), ženský démon z luzernského okolí, je odvozen od Strigona, s nímž, co se týče vystupování, má velmi mnoho společného. K této skupině se řadí také noční strašidlo Schrätteli či Toggeli.
Historie
Všeobecně není fenomén vampýrismu omezen jen na východní Evropu. Na severní Moravě a ve Slezsku byli ještě v 18. století exhumováni a popravováni domnělí upíři. Ve východním Prusku jsou nazýváni pijavicemi, na mnoha jiných místech se jim jednoduše říká požírači.
Srbské slovo Vampir u nás zdomácnělo jako všeobecné označení pro upíra teprve ve spojitosti s Drákulou Brama Stokera.
Aby mohli být zničeni zesnulí, obcházející světem živých v podobě upírů, lidé exhumovali jejich hroby, pak byla mrtvolám sražena hlava a do srdce zabodnut dřevěný kolík. Ještě roku 1732 bylo v Srbsku vyhrabáno třináct upírů, kteří byli posléze zneškodněni výše popsaným postupem.
Na počátku 18. století pronikl tento fenomén do Vídně, kde způsobil první vlnu diskuzí o upírech. Podnětem byl případ zemřelého Srba Paola Plogojewitze, který se prý vracel jako upír a během osmi dní navštívil devět lidí, kteří všichni zemřeli. Podivným případem se zabývala také Vídeňská vojenská dvorní rada.
Mohlo by vás zajímat
Dokonce i ve 20. století se „proslavily“ případy hanobení mrtvol, o nichž se věřilo, že se po smrti vrátí jako upíři.
Romantismus
Obraz upíra se začal měnit teprve v první polovině 19. století. Z odporných surových netvorů, kterými upíři podle lidové víry jsou, se staly tajuplné postavy s nádechem erotiky a nepřístupnosti. Básníci jako Goethe, Baudelaire a lord Byron objevili upíra jako literární postavu. Nemrtví byli v módě. Ale teprve Bram Stoker dal vzniknout postavě, která straší v mnoha filmech jako hrabě Drákula. Obraz transylvánského hraběte s náklonností k mladým a většinou obzvláště krásným ženám je produktem romantismu.
