Smírčí kříže a mezníky: To jsou památky na spory vražedné i nevražedné

8. 3. 2023, 04:09

Smírčí kříže u Milhostova. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Při potulkách, ať již v přírodě, za městem či vsí – nebo dokonce ve vsi samotné – si můžeme všimnout zvláštních kamenných křížů. Nebývají obrovské, výška se pohybuje jen asi kolem metru, většinou jsou polozapadlé a působí dojmem starobylosti.

Kým a proč byly stavěny?

Původně byly považovány za cyrilometodějské, tedy z doby někdy po roce 863, ale archivní prameny poodhalily roušku tajemství jejich vzniku. Kupříkladu jeden pramen z roku 1574 hovoří jasně: „Vrahovi bylo uloženo postavit kamenný kříž, jak je v takových případech zvykem.“ A to je důvod existence asi největšího počtu takových křížů. Byly tedy stavěny jako součást trestu za vraždu, k usmíření – říká se jim proto „smírčí kříže“.

Nejstarší známý letopočet na takovém kříži je v Lasvicích u České Lípy – je to rok 1454, je ale možné, že některé nedatované kříže mohou být i daleko starší.

Někdy jsou na nich vytesána různá znamení. Ta se vykládají jako zpodobnění vražedného nástroje. Bývají na nich i nápisy, ale většinou nečitelné.

Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva vám neunikne.

Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Mezníky

Podobu kříže někdy mohly mít také mezníky, i když většinou vypadaly jinak. Byly umisťovány tam, kde rozhraní mezi panstvími netvořily přirozené hranice, jako cesta, potok, řeka a podobně. A tak se stavěly kamenné mezníky – balvany, dopravené na místo odjinud, aby byly dobře rozeznatelné od místních nerostů. Dnes jsou však většinou uloženy v muzeích, bývaly na nich totiž zobrazeny erby sousedících panství.

Jelikož mezník mohl také někdo přenést a pokusit se tak zvětšit si území, zakopávaly se pod ně různé předměty, které měly usnadnit přesné určení místa. Bývaly to okuje (kovářské odštěpky), sklo, cihly, na Kutnohorsku i škváry z hutí či stříbrná ruda, kupříkladu roku 1674 u Libodřic dvě olověné kulky. U Raškovic chtěli dát, také v 17. století, prý pod mezník dokonce minci. Od toho se upustilo, a to z obavy, že by minci toužil někdo získat a při tom mezník zahodil.

ČTĚTE VÍCE: Archa úmluvy – poklad, který možná nemá být nikdy nalezen

Vrchnost se však rozhodla pojistit proti přemístění i jinak – živými svědky. Museli to být mladí muži pevného zdraví. Ti byli s komisí přivedeni na místo, položeni přes nově osazovaný mezník a byl jim udělen výprask. Poté jim ale byla udělena výplata již příjemná, totiž peněžní obnos. Výprask sloužil k tomu, aby si mladíci místo dobře pamatovali.

Mezníky mohly nést také jméno po takto vypláceném nebo se nazývaly podle místa či podle nějaké okolnosti – to vše sloužilo k jejich evidenci a rozeznávání.