Motolicí se mohou nakazit jeleni, divočáci i srnci, ale také domácí zvířata, například tur, kůň, ovce, koza, prase. Zatímco ale u skotu probíhá nákaza většinou bezpříznakově, ovce nebo koza do půl roku po infekci hynou.
Motolice velká je severoamerický parazit, který byl do Evropy zavlečen v druhé polovině 19. století společně s dovozy kopytníků, chovaných v oborách a parcích. Motolice má komplikovaný životní cyklus, k jehož zdárnému dokončení potřebuje dva hostitele – definitivního, kterým jsou v Evropě například jeleni, a mezihostitele, což bývají vodní plži z čeledi plovatkovitých.
Dospělci parazitu motolice velké parazitují definitivním hostitelům v játrech a živí se krví. Motolice produkuje vajíčka, která se uvolňuji do trávicí soustavy hostitele a spolu s trusem odchází do vnějšího prostředí. Pokud se vajíčka dostanou rovnou do vodního prostředí, stávají se dalším zdrojem nákazy. Na české straně Šumavy bylo podezření na výskyt parazita již od osmdesátých let. Potvrzení pitvou bylo provedeno ale až v roce 2005. V sousedním Národním parku Bavorský les byla motolice velká poprvé zjištěna v uloveném kusu jelena evropského teprve až na podzim roku 2019. Motolice je běžnou složkou ekosystému Šumavy. Otázkou zůstává, zda se míra infekce bude zvyšovat a jak se bude vyvíjet početnost definitivních hostitelů ve vazbě na predátory, jako je vlk či rys.
