Velká tlama
Tento druh, nazvaný „velká tlama“ (megamouth) – Megachasma pelagios podle obřího chřtánu a velkých pružných pysků, se stal úplným zjevením. Od nalezení první žijící latimérie podivné v roce 1938 znamenal jeho objev velkou naději, že oceány stále skrývají pestrou zásobu tajemství. Nyní je žralok obří tlama znám již v devíti exemplářích pocházejících z velmi vzdálených míst.
Megalodon
To vše podporuje spekulace týkající se možného přežití jednoho z nejstrašnějších mořských tvorů, jaký kdy žil, z prehistorických dob do současnosti – žraloka, který předčí všechny ostatní.
Dlouho bylo akceptováno, že před pětadvaceti až jedním milionem let obýval oceány obrovský příbuzný velkého bílého žraloka. Formálně je známý jako Carcharodon megalodon a neformálně zkrátka jako megalodon („velký zub“) a jeho jméno vypovídá o obřích zubech, které jsou tvarovány do trojúhelníku, mají zubaté okraje a dosahují délky deseti centimetrů.
V roce 1909 vycházeli vědci z velkých rozměrů zubů při odhadu celkové délky tohoto žraloka, přičemž došli k úžasné délce 25 metrů. Představa nenasytně masožravého žraloka o trochu kratšího než velryba je krajně děsivá. Další výzkumy zkamenělých ostatků megalodona však tento předběžný odhad zmírnily, a to na stále velmi impozantních třináct metrů.
Opravdu vyhynul?
Megalodon byl považován za zcela vyhynulý druh. V zoologické literatuře se ale čas od času objevují provokativní zprávy, které naznačují, zda v oceánech nemůže takový tvor přece jenom přežít. V roce 1875 britské oceánografické výzkumné plavidlo Challenger vylovilo dva zuby megalodona z hloubky přes čtyři kilometry, a to z ložiska červeného jílu bohatého na mangan dioxid na mořském dně. V roce 1959 byly prozkoumány vědcem W. Tschernezkym, jenž zjistil tloušťku vrstvy dioxidu manganu, která je pokrývala. Tak byl schopen stanovit, že jeden z těchto zubů nebyl starší než 24 tisíc let a ten druhý byl starý něco přes 11 tisíc let.
Je nepravděpodobné, že by mohl tvor takové velikosti přežít neobjeven v dnešní době, pokud by to byl obvyklý obyvatel hladiny. Pokud však spočívá hlavně ve velkých hloubkách, byla by pravděpodobnost jeho anonymity mnohem větší.
Však také v roce 1988 na konferenci Mezinárodní kryptozoologické společnosti specialistka na žraloky z Kalifornské univerzity doktorka Eugenie Clarková představila publikaci objasňující šanci na přežití záhadného druhu žraloka skrývajícího se v prakticky nepřístupných oblastech temných hloubek oceánů. Navíc velké nároky megalodona na potravu by mohly být v takových hloubkách snadno uspokojeny, protože jsou domovem stejně tak velkolepých obřích olihní, které jsou, jak je již známo, loveny vorvani.
Mohlo by vás zajímat
Pozorování
Navíc existují záznamy velkého počtu výpovědí svědků, některé od zkušených rybářů a dalších pozorovatelů znalých druhů a totožnosti žraloků, kteří vyprávějí o mimořádných setkáních s obřími žraloky nahánějícími strach a připomínajícími tvarem a vzhledem velké bílé žraloky, ale dvakrát až třikrát delší. Mohli by to být novodobí megalodoni? Koneckonců, mnohokrát se lidé přesvědčili, že ani nejbizarnější výlevy lidské představivosti nemohou soupeřit s čistou realitou přírody.
