David Becher
První z rodu Becherů, který v Karlových Varech působil a zároveň zanechal stopu, byl dr. David Becher. Narodil se zde roku 1725 a později absolvoval pražskou univerzitu. Tento doktor provedl první skutečně odborné analýzy léčivých vod rodných lázní. Zavedl moderní procedury, které se v řadě případů používají dodnes. Dříve lékaři nutili pít pacienty i pět litrů léčivé vody denně, on však omezil příjem tekutiny, ale přidal pití přímo u pramenů a pohyb na čerstvém vzduchu. Tak postupně vznikly lázeňské promenády, které jsou tak charakteristické pro lázeňská města.
Doktor Becher věřil, že za velkou část své léčivé síly vděčí karlovarské prameny rozpuštěnému plynu, kterému říkal „fixe luft“ – a je to náš oxid uhličitý. Své metody a poznatky shrnul roku 1772 ve spisu Neue Abhandlung über das Karlsbad (Nové pojednání o Karlových Varech) – a ten je dnes považován za počátek moderní balneologie. Po jeho smrti roku 1792 mu místní občané dali přídomek „karlovarský Hippokrates“.
Mohlo by vás zajímat
Vděk pacientů mu však nevynesl pouze slávu, ale také jisté bohatství, které pak jeho potomci dokázali zúročit – nečekaným způsobem.
Josef Becher
Davidův syn Josef Vitus se narodil roku 1769, též v proslulých lázních. Stal se lékárníkem a zajímal se o bylinky v kombinaci s lihem – připravoval tak nejrůznější lektvary. Roku 1794 si pronajal vinopalnu, začal vyrábět alkoholické nápoje a experimentoval s nejrůznějšími likéry.
Roku 1805 přicestoval do Karlových Varů hrabě Maxmilián Friedrich von Pletenberg-Mietingen i s osobním lékařem, jímž byl Angličan dr. Frobrig – a ten měl stejného koníčka jako Josef Becher. Dokonce pak trávili svůj čas společně, a to v laboratoři, kde i ochutnávali. Po několika měsících hrabě i s doktorem odjeli, ale na jedné z receptur našel Becher poznámku, že toto se mu zdá být „docela dobré“. Opravdu to bylo dobré.
Nebyla to však ještě Becherovka jako dnes – nad recepturou strávil Josef ještě další dva roky. Zkoušel různé kombinace bylin a dalších přísad, stejně jako proces zrání. V roce 1807 byl konečně spokojený a likér začal prodávat. Vzdal hold dr. Frobrigovi a nazval jej Carlsbader English Bitter. Zpočátku se měl tento likér užívat jako kapky, prodával se proto v malých lahvičkách. Zákazníci však brzy začali požadovat větší balení.
Becherovka
Není divu. Žaludeční likér byl příjemnější dietou než minerálka, a tak zájem o Becherovku rostl. Krátce před smrtí v roce 1841 pak tajemství likéru prozradil Josef synu Johannovi. Receptura se pak dědila z generace na generaci. Johann převedl výrobu na průmyslový základ a roku 1876 se začaly používat takové láhve, do kterých se Becherovka stáčí dodnes. Koncem 19. století pak nechal Johannův syn Gustav zaregistrovat značku Gustav Becher – chtěl tak čelit napodobeninám.
Začátkem 20. století již byl likér znám i ve světě. Na svých lodích jej mimochodem zavedla známá námořní společnost Lloyd – prý se osvědčil proti mořské nemoci. Roku 1908 se mohla firma pochlubit nejen stoletým trváním, ale i několika filiálkami a 12 tisíci odběrateli v Evropě i v zámoří. Do USA se však Becherovka dostala až roku 1934 po zrušení prohibice.
Roku 1922 se z Becher Bitter stala česká Becherovka, zaregistrovaná jako ochranná známka. Receptura je dodnes pečlivě střeženým tajemstvím. Záhadný recept vždy znají jen dva lidé – výrobní manažer a ředitel pro strategii a rozvoj výroby.
