Prostředníci se světem podsvětním existují v každém náboženství
Mnohá prastará náboženství mají své šamany a léčitele, křesťanství zase kněze a řeholníky – ti všichni mají být prostředníky mezi reálným a oním světem. Víra, že kdesi v podsvětí žijí miliony duchů, patří mezi nejstarší náboženská učení.
Různé národy mají podobný přístup
Egypťané kupříkladu měli z duchů strach a neměli zájem se s nimi jakkoliv kontaktovat. Mrtvému proto přidávali do hrobu jeho oblíbené předměty, někdy i velmi cenné, aby byl po smrti spokojen a neměl důvod se vracet do světa živých. O návštěvy z onoho světa nestáli ani Babyloňané, Asyřané, Římané, Řekové, Indové, ale třeba ani Indiáni. Ti severoameričtí se snažili odehnat přízraky obrannými rituálními tanci.
V případech, kdy přece došlo ke kontaktu se světem zemřelých, snažili se lidé vycházet s duchy v dobrém. V Indii duchy nazývají bauta a nabízejí jim úplatky – potraviny, které denně servírují na posvátných místech. V Thajsku vyrábějí a dobře prodávají malé svatyně, kam se denně ukládají čerstvé obětiny. Ve vyhrazeném prostoru, kam nemají přístup turisté, je v hotelech pod zlatem zdobenou stříškou každý den prostřeno na talíři pečené kuře.
Podobně lidé podplácejí duchy na ostrově Bali či v Číně a zde po dlouhé věky udržovaná tradice je prý velmi účinná. V Japonsku také – třeba v Tokiu lze koupit malé úzké prkénko se sedmi naklíženými pestře pomalovanými hlavičkami duchů. Proč? Pokud máte doma vystavenou soupravu těchto duchů, je rajon vašeho domova již obsazen a další duchové se mu tedy raději vyhnou.
Je to nutné i proto, že v Japonsku se dosti často zjevují divoženky zářící zeleným jasem a samurajové zjizvení z válečných tažení, někdy i beznozí či bezrucí.
Proč se často vyskytují jen v noci?
Nabízí se zajímavá otázka. Proč se duchové objevují ve všech legendách a některých vyprávěních zejména za tmavých nocí či dokonce přesně o půlnoci? Těžko mají strach ze světla. Možná nemají rádi frmol za dne, ale hlavně zjevení zřejmě využívají zřejmě oslabené lidské pozornosti, únavy po práci, čas, kdy je člověk na pokraji snů. Ale v moderních příbězích se v podstatě objevují kdykoliv.
