Celkem 38 evropských zoologických zahrad, pouhých 141 jedinců v chovech a přibližně čtyři sta posledních zvířat ve volné přírodě – taková je aktuální situace osla somálského, jednoho z nejohroženějších druhů kopytníků na světě. Zoo Liberec je do jeho chovu zapojena již od roku 1991 a nyní půjčuje svého chovného a geneticky cenného samce do Safari Parku Dvůr Králové za účelem dalšího rozmnožení a rozšíření populace tohoto vymírajícího druhu.
Ve čtvrtek 28. srpna odcestoval z liberecké zoologické zahrady pětiletý samec osla somálského Rehani. Novým dočasným domovem se mu stane Safari Park Dvůr Králové, kde v současnosti chovný samec chybí. „V Liberci se chovné klisny zdají být březí, proto je možné v rámci blízké spolupráce dočasně přesunout Rehaniho do Dvora Králové. Tam, poté, co se jejich agresivní hřebec ukázal být chovatelsky nevyužitelný, stojí tři klisny s potenciálem pomoci stagnující populaci v lidské péči,“ uvedl liberecký zoolog Luboš Melichar.
Liberecký hřebec je mezi samicemi
V Safari Parku stráví zhruba měsíc a s nástupem podzimu se vrátí zpět pod Ještěd. Do dvorské zoo přicestoval samec osla ještě v dopoledních hodinách a okamžitě po příjezdu byl vypuštěn do výběhu mezi tamní samice. „Osly somálské je v Safari Parku ideální spojovat v obrovském letním výběhu. Protože bylo vše třeba stihnout ještě v letním režimu, který skončí na konci září a osli se přesunou na zimoviště, s kolegy z Liberce i s koordinátorem chovu jsme tedy dohodli toto rychlé a pro evropský chov potenciálně významné řešení. Spojení proběhlo bez větších komplikací a doufáme, že liberecký hřebec tu svou krátkou misi úspěšně naplní,“ doplňuje zoolog Luděk Čulík ze Safari Parku Dvůr Králové.
Osli somálští patří mezi nejohroženější zvířecí druhy na planetě. Jejich populace v přírodě čítající ne více než 200 dospělých jedinců je na pokraji vyhynutí. Klíčovou roli v jejich záchraně proto sehrávají zoologické zahrady, které se snaží zajistit stabilní záložní populaci. V posledních letech však počty oslů somálských v lidské péči nedosahují potřebné úrovně, a proto je úzká a koordinovaná spolupráce mezi jednotlivými institucemi nezbytná. „Takovéto transfery zvířat mezi zoologickými zahradami jsou pro záchranu druhu naprosto zásadní. Jen díky nim dokážeme udržovat genetickou pestrost a zajistit, aby populace v lidské péči byla dostatečně silná a životaschopná,“ vysvětluje Melichar.
