Film Vymítač ďábla: Diváci omdlévali a natáčení prý připomínalo skutečné posednutí démonem

Autor byl tvrdohlavý

Za vznikem filmu stál spisovatel William Peter Blatty, který byl přesvědčený, že jeho příběh musí režírovat právě William Friedkin. Studio Warner Bros. přitom zvažovalo jiná slavná jména, včetně jmen Stanley Kubrick či Arthur Penn.

Blatty ale trval na svém. Věřil, že režisér, který natočil drsný film Francouzská spojka, dokáže příběh posedlosti podat syrově a bez příkras. Čas mu dal za pravdu — film se stal nejen fenoménem, ale i historicky prvním hororem nominovaným na Oscara za nejlepší film.

Natáčení probíhalo na hraně

Samotná produkce působila jako zkouška odolnosti. Režisér byl známý posedlostí autenticitou a herce často vystavoval extrémním podmínkám. Některé scény se natáčely v ledovém prostředí, jindy se improvizovalo tak, že herci reagovali na situace, které nečekali.

Natáčení provázely nehody, požár dekorací i neustálé zdržení. Atmosféra byla napjatá a mnozí později přiznávali, že měli pocit, jako by se kolem projektu neustále vznášelo něco znepokojivého.

Premiéra, která změnila pravidla

Když film dorazil do kin, studio neočekávalo víc než slušné tržby. Místo toho přišel kulturní otřes. Před sály se tvořily dlouhé fronty, média přinášela zprávy o divácích, kteří projekce nezvládli psychicky ani fyzicky.

Kontroverze jen posilovala zvědavost — čím víc se o filmu mluvilo jako o „nebezpečném“, tím víc lidí ho chtělo vidět. Strach se stal reklamou a z hororu kulturní událost.

Legenda, která nepřestává děsit

Vymítač ďábla dnes nepůsobí jen jako film, ale jako milník. Nejen že definoval podobu moderního hororu, ale zároveň ukázal, jak silně může fikce zasáhnout realitu.

Možná právě proto jeho pověst přetrvala desetiletí. Ne kvůli trikům či šokujícím scénám, ale kvůli pocitu, že se divák dotýká hranice mezi příběhem a něčím, co nedokáže úplně vysvětlit. A právě v té nejistotě spočívá možná jeho skutečná síla.

Doporučujeme