Historie
Ve 13. století byl založen Vítkem z Kravař, který jej nazval Vitkenštejnem či Wiegsteinem, z čehož se později vyvinulo jméno Vikštejn. Od konce 14. století patřil opavským knížatům, v roce 1447 jej získal Arnošt Budivoj z Moravice, ale jelikož byl v odboji proti králi Jiřímu z Poděbrad, brzy ho zase ztratil. Pak patřil hrad Bírkům z Násile, za kterých byl pobořen vojsky Matyáše Korvína. V první polovině 16. století patřilo panství Janu Planknarovi z Kynšperka, který hrad renesančně přestavěl. Od konce 16. století do roku 1708 patřil Oderským z Lidéřova. Za třicetileté války jej v roce 1626 obsadilo dánské vojsko generála Mansfelda. Císařští vojáci Vikštejn pak roku 1648 vyhodili do povětří v obavě, aby zase nepadl do rukou nepřátel. Rozvaliny nechal po polovině 17. století opravit Vilém Alexandr Oderský z Lidéřova. Roku 1708 přešel do vlastnictví Reichů, ale za nich sloužil již pouze hospodářským potřebám. V roce 1776 byl hrad panstvem definitivně opuštěn.
Ani poté ale hrad nezůstal zcela bez obyvatel. Někdo tu žil, i když to byl jen jeden člověk, a sice poustevník Martin. Lidé z okolí mu sem nosili milodary, ze kterých přežíval. Roku 1782 však Josef II. poustevnictví zrušil a Martin musel hrad opustit. Ten už se poté jen měnil ve zříceninu. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.
Kdo tu straší?
Vikštejn oplývá tajemnou atmosférou, vypráví se o něm také mnoho příběhů a pověstí.
Kupříkladu jedna z prvních je hned o zakladateli hradu. Vítek z Kravař prý s oblibou pořádal bujaré hostiny a zval na hrad i básníky a pěvce. Navíc zde byly pořádány i rytířské turnaje – a při jednom z nich se Vítek dostal do pře s rytířem Tunklem. Pohádali se tak moc, že jej pan Vítek nechal vyhodit z hradu. Ovšem pan Tunkl to vnímal jako strašné ponížení a hodlal se pomstít. Počkal si, až pan Vítek pojede s královským vojskem do boje a se svou družinou pak přepadl hrad. Prý dokonce vyvlekl Vítkovu manželku na hradby, kde ji posekal mečem a shodil z hradeb dolů do Moravice.
Až se na hradě vyřádil, vrátil se na svůj Rabštýn, ale krále jeho skutek rozčílil a vypravil proti němu vojsko. Tunkl na nic nečekal a utekl ze země. Ovšem na Vikštejně se má vždy ve výroční den vraždy zjevovat mladá žena ve zkrvavených šatech.
Onen přízrak však může patřit i jiné ženě. V bývalé hradní kapli prý visel kdysi obraz, který chránil Vikštejn před bleskem. Když měl na hradě pobývat Albrecht z Valdštejna, modlíval se pod tímto obrazem. Jakmile to zjistili jeho nepřátelé, vyčíhli si okamžik, kdy uviděli klečet před obrazem postavu, a vypálili pár ran. Zabili však paní z Vikštejna. A duch mladé ženy by mohl patřit tedy i jí.
Takto se tu vypráví ještě řada dalších pověstí o nešťastných ženách, které se po smrti na hrad vrací. Co je ale skutečností, že v 19. století se spolu s dalšími lidskými kostmi ve sklepě pod velkou věží nalezla právě ženská kostra. Ta byla ukryta v tajném klenutí, podle badatelů měla patřit ženě, která sem byla zazděna.
