ČESKOBUDĚJOVICKO – Největší jihočeská úpravna vody v Plavu zprovoznila nové zásobníky kapalného oxidu uhličitého oxidu uhličitého. Tato úpravna je součástí Jihočeského vodárenského svazu, který sdružuje 265 obcí, vlastní a provozuje Vodárenskou soustavu jižní Čechy. Soustava měří přes 550 kilometrů a rozsahem patří v Česku k největším. Je na ní napojeno 155 obcí a měst se zhruba 400 tisíci obyvateli. Jde tedy o hlavní zdroj pitné vody v Jihočeském kraji.
Investice vyšla na 9,6 milionů korun a nahradila čtyři zásobníky z roku 1991 s kapacitou 80 tun za dva nové kryogenní s kapacitou 60 tun oxidu uhličitého. Nové jsou i trubní rozvody a armatury. Samotné směšování oxidu uhličitého s vodou pak tvoří v Česku unikátní technologii.
„Projekt byl zpracován ve spolupráci s firmou Linde Gas doslova na míru pro úpravnu Plav. Na vývoji se podílel i její anglický projektant, který provedl výpočty a navrhl nové směšování. Další podobné je snad už pouze ve Spojených státech,“ říká František Rytíř, provozní náměstek Jihočeského vodárenského svazu. Unikátní směšovač dokonce svaz ani nevlastní a má ho pouze smluvně v trvalém nájmu. Tak cenné toto duševní vlastnictví je.
Zkapalněný oxid uhličitý se do upravované pitné vody přidává pro zvýšení její alkality, aby nedocházelo k druhotnému zaželeznění při její dopravě vodárenskou soustavou. Obsah železa ve vodě sice není zdravotně závadný, ale negativně působí na zákal vody a zhoršuje její chuťové vlastnosti. Kysličník uhličitý se dávkuje v množství od 60 do 75 kilogramu za hodinu podle výkonu úpravny vody. Ten se v současné době pohybuje v rozpětí 500 až 600 litrů vyrobené pitné vody za sekundu.
Nová technologie významně sníží energetickou náročnost zařízení, nemalou mírou přispěje i ke zvýšení bezpečnosti provozu a zlepší efektivitu dávkování oxidu uhličitého. Proto může být i kapacita instalovaných zásobníků nižší.
„Původní zařízení po osmadvaceti letech už bylo na hranici životnosti. Navíc velmi provozně nákladné – kapalný oxid uhličitý se skladuje při teplotě minus 40 stupňů Celsia a původní nádrže se musely trvale dochlazovat. To u nových odpadá,“ dodal František Rytíř.
Technických inovací je ale mnohem víc. Původní dávkování bylo podtlakové, pomocí ejektorů se musel vytvořit podtlak a přes složité dávkovací zařízení se řídilo množství oxidu uhličitého přidávané do vody. Nová technologie je tlaková, což podstatně snížilo spotřebu směsné vody. Navíc nový směšovač upravovanou vodu oxidem lépe nasytí a tím se snižuje i jeho spotřeba. Efektivnější je také provoz kryogenních nádrží. Jsou vysoké dvanáct metrů a místní jim začali říkat rakety, neboť tvarem vyvolávají představu kosmické lodi. „To přirovnání sedí. Je to skutečně technologicky jiný svět,“ říká Rytíř.