Setkávání řečí
Ovšem čím více se jednotlivé skupiny vzájemně stýkaly, tím naléhavější se stala potřeba společného prostředku komunikace. Pokud válčili, vítěz zřejmě vnutil svoji řeč poraženému, pokud šlo o mírové kontakty, mohlo dojít ke vzniku nového jazyka smíšením obou. V minulosti tak stěhováním národů a osídlováním vznikla řada nových jazyků.
Výbojná válečná tažení ovšem naopak vedla k rapidnímu poklesu kulturní, a tím i jazykové rozmanitosti. V Austrálii dnes existuje 20 živých řečí, zatímco v roce 1788, na začátku britské kolonizace, jich bylo ještě 250.
Mohlo by vás zajímat
Vymírání jazyků
Takže zánik jednotlivých jazyků má převážně politické důvody a ve věku globalizace se tento proces ještě urychluje. Odborníci odhadují, že každých 14 dní vymře jeden dialekt nebo zřídka užívaná řeč. Celosvětově je jich známo ještě asi 6000, polovinu z nich ovšem ovládá méně než 10 tisíc lidí. Jen na Nové Guineji by mělo existovat kolem tisíce řečí, i když má tato země jen 4,6 milionu obyvatel.
Jazyková rozmanitost mizí
Lingvisté se domnívají, že k tomu, aby mohla určitá řeč přežít, bude v budoucnu potřeba nejméně 100 tisíc lidí – to by znamenalo konec jazykové rozmanitosti na zeměkouli.
Již nyní se odhaduje, že každý druhý obyvatel planety Země používá v denním životě jednu z devíti nejrozšířenějších světových řečí (především angličtina je nezadržitelně na postupu). A které to jsou? Tedy: čínština, španělština, angličtina, arabština, hindština, bengálština, portugalština, ruština a japonština.
Angličtina
Vzniku jednotného jazyka se ale zřejmě nemusíme obávat, neboť i tato světová řeč prodělává neustálý vývoj a v USA, Austrálii, Nigérii nebo na Jamajce se od „oxfordské angličtiny“ už značně liší ve slovníku, gramatice i výslovnosti.
A na příkladu latiny se přece ukázalo, že značné rozšíření jedné řeči může vést k jejímu zániku a nahrazení novými jazyky.
