Herman Melville přetvořil svá dobrodružství na moři do velké literatury, ale dlouho zůstal zneuznaným géniem.
Pestré zážitky spisovatele
Když Herman Melville začal v roce 1850 sepisovat příběh o mstivém tažení kapitána Achaba proti obrovské bílé velrybě, věděl dobře, o čem píše. Sám totiž na několika velrybářských lodích sloužil. Jeho pestré životní osudy mu poskytly mnoho námětů pro řadu napínavých knih.
Již v mládí prošel více profesí než jiní lidé za celý život, protože si velmi brzy musel začít sám na sebe vydělávat. Narodil se roku 1819 v New Yorku a jeho rodina prožívala značné těžkosti. Po určitou dobu se těšila prominentnímu postavení, vždyť mezi předky byli někteří známí vůdci války amerických osad za nezávislost, ale s tím byl konec. Obchodní firma Melvillových se dostávala do stále větších finančních nesnází a v roce 1830 zkrachovala úplně. O několik let později Hermanovi zemřel otec.
Herman nejprve zkusil štěstí za bankovní přepážkou, později jako pomocník na farmě svého strýce, nakonec ale začal studovat zeměměřičství, což bylo jeho vytoužené povolání. To mu však nebylo souzeno. Rozhodl se tedy pro námořní plavbu a v roce 1839 se nechal najmout jako lodní stevard na plachetnici St. Lawrence, která zajišťovala dopravu na trase mezi New Yorkem a Liverpoolem.
Posedlost mořem
Nakonec moři úplně propadl a už ho to nepustilo. Přitom zažil na moři i krušné chvíle. Na velrybářské lodi Acushnet, s níž se plavil roku 1841, vládl tvrdý režim. Vydržel to 18 měsíců, ale v době, kdy loď kotvila na Markézách ve Francouzské Polynésii, se rozhodl, ještě s jedním kamarádem, že uteče. Ovšem narazili na Taipie, kanibalský kmen. V neustálém strachu o život pak strávili u nich dokonce několik měsíců, Taipiové je ale nesnědli. Nakonec se jim naskytla příležitost k útěku.
Melville pak odplul na Tahiti, kde pobyl nějakou dobu ve vězení, protože se na Markézách vzdálil z paluby bez povolení. Po propuštění sice chvíli pracoval na farmě, vábení moře ale posléze neodolal a nalodil se na velrybářskou loď Charles and Henry. Pak pracoval na americké vojenské fregatě United States a v říjnu 1844 se v Bostonu vrátil na pevninu.
Spisovatelská dráha
Jelikož jeho bratr získal dobře placené místo na vládním úřadě v Londýně, finanční situace rodiny se vylepšila. Herman zahájil novou epochu svého života. Roku 1846 napsal první knihu Taipi, a přestože byl podezírán, že vždy nejde o jeho zážitky, ale že si také vymýšlí, kniha měla rozhodně úspěch. Roku 1847 se oženil s Elizabeth Shawovou a začal pracovat na knize Mardi – ta ale zcela propadla. Ani jeho další díla se nedočkala velkého ohlasu.
Herman snil o tom, že bude zároveň farmářem i spisovatelem, a když mu finančně vypomohl tchán, koupil malou farmu. Nedaleko jeho usedlosti žil spisovatel Nathaniel Hawthorne, se kterým se seznámil a líčil mu své zážitky ze života na moři. A právě tento spisovatel mu navrhl, aby se pustil do velkého románu o velrybě. Tak začala vznikat kniha, kterou dnes znají lidé po celém světě.
Melville prý psal bez odpočinku a jako v horečce. Přesto rozsáhlý román jeho současníky nenadchl, což se podepsalo na Hermanově psychice. Frustrovaný spisovatel dokonce v roce 1863 prodal farmu a odstěhoval se do New Yorku, kde nastoupil na místo celního inspektora – a toto povolání vykonával dalších dvacet let. Zemřel roku 1891 na zástavu srdce. V té době jeho smrt veřejnost nijak nezaznamenala. Teprve asi třicet let poté zájem o Bílou velrybu ožil. A tentokrát kniha čtenáře i kritiku uchvátila tak, že se stala jednou z nejčtenějších knih americké literatury.
