Anglický král Karel II. Stuart zažil mnoho dramatických chvil, než byl korunován

Karel Stuart, budoucí král Karel II., vtrhl v červenci roku 1651 do Anglie v čele skotské armády v naději, že se mu podaří porazit nově vzniklou parlamentní republiku. Karlova armáda však byla u Worcesteru poražena a Karel se změnil v prchajícího psance. Jeho útěk závisel na převlecích a tajné pomoci přátel.

Porážka

Bitva u Worcesteru byla posledním velkým střetem Anglické občanské války. Karel, kterému bylo v té době 21 let, pochodoval s armádou ze své základny ve Skotsku, kde byl stále uznáván za krále. Doufal přitom, že při pochodu Anglií se Angličané sešikují pod jeho prapor, ale po 10 letech občanské války pociťovala země únavu a mnozí lidé byli lhostejní nebo přímo ke Karlovi nepřátelští.

3. září napadla armáda puritánů pod velením Olivera Cromwella u Worcesteru Karlovo znavené skotské vojsko a rozdrtila je. Karel ustoupil do města, zanedlouho ale musel prchnout i odsud před vojáky Cromwella. A bylo to o vlásek.

Pak se spojil se skupinou jízdy a dvořanů – pozůstatky své poražené armády – na cestě severně z města. Chtěli se pokusit probojovat zpátky do Skotska, ale Karel se domníval, že akce nemá naději na úspěch a jeho jedinou šancí je stát se neviditelným nebo aspoň zcela nenápadným.

Měl i spojence

Na rozcestí se jeho muži vydali nalevo, král napravo, vzal si však s sebou svého oblíbeného dvořana Henryho Wilmota. Tomu bylo 39 let, bych duchaplný i zhýralý, a Karel k němu vzhlížel. Byl sice Karlovi velmi oddaný, ale velmi rád se také předváděl, což byla v dané situaci vlastnost vyloženě nebezpečná. Po celou dobu útěku tak představoval spíše přítěž.

I když Karel prchal přes v zásadě nepřátelské území, měl mezi obyvatelstvem spojence: římskokatolickou menšinu. Po letech náboženské perzekuce se navíc naučili tito lidé lstivosti a uměli své lidi skrýt před zraky vlády. Rodina Giffardových byla právě takového ražení. Měli usedlost uprostřed hustých lesů a právě tam Karel zamířil. Jelikož však byli Cromwellovi vojáci už jen pár kilometrů odsud a bylo jisté, že prohledají dům, Karel se první den ukrýval jako psanec v hlubokých lesích kolem usedlosti.

Marný plán

V té době už měl plán. Chtěl zamířit do města Madeley, překročit řeku Severn a pokračovat do Walesu, kde bylo obyvatelstvo převážně roajalistické. Vyrazil v noci a pěšky musel ujít přes 15 kilometrů. Každý krok znamenal utrpení, protože jediné boty, které pro něj našli, mu byly malé. Musel se však vrátit – mosty přes Severn hlídali vojáci. Další den strávil opět v lesích, prý v koruně dubu. Pátrací skupiny se k němu dostaly tak blízko, že je Karel viděl skrz listoví stromu.

Naštěstí byl dobrý herec

Ráno se vydal na cestu do Bentley Hall, domu bývalého roajalistického důstojníka, plukovníka Johna Lanea. Karel měl v úmyslu dojít nenápadně pěšky až do Londýna a tam najít loď, která by ho odvezla do bezpečí ve Francii. V Bentley se ale naskytla lepší možnost, protože sestra plukovníka měla povolení navštívit poblíž Bristolu přítelkyni, která měla brzy rodit. Kdyby jej Jane Laneová vzala v přestrojení jako svého sluhu, mohl by uprchnout do Francie z Bristolu. Karel se tedy převlékl za sluhu, sice cestou několikrát vzbudil podezření, třeba když se ukázalo, že neumí zacházet s nářadím, ale jeho pohotovost a herecké nadání ho vícekrát zachránily.

V Bristolu se nedařilo najít žádnou loď, která by mířila do Francie, proto se Karel vypravil na jižní pobřeží. V té době byla na jeho hlavu vypsána odměna 1000 liber. Tehdejší tiskoviny se předháněly ve spekulacích, kde může král být, a hojně si vymýšlely – třeba, že se král pohybuje po anglickém venkově přestrojen za ženu.

Hledání lodě

Karel se mezitím ve vesnici Trent ukryl v domě roajalistického důstojníka Wyndhama. Zde se mu z okna v prvním patře naskytl skličující pohled na obyvatele vesnice, kteří oslavovali zprávu, že byl zabit u Worcesteru. Pak se přesunul do Charmouthu na jižním pobřeží, kde Wyndham najal lodního kapitána, aby Karla převezl pod příkrovem tmy do Francie. V dohodnutou noc se ale kapitán nedostavil – jeho žena, která se o plánu doslechla, jej zamkla v ložnici.

Karel se v Trentu ukrýval dva týdny, protože jeho pronásledovatelé opět chytili stopu. Jeho pomocníci zatím hledali loď podél pobřeží až v Brightonu. Tam se jim podařilo najmout plavidlo přepravující uhlí. Karel se nalodil a 15. října vyplul do Francie. O několik hodin později dorazili na místo vojáci, Karel byl však již na moři. Dlouhých jedenáct let muselo uplynout, než se mohl vrátit do Anglie – kde ho čekalo královské přivítání a korunovace.