Známým prvkem irské lidové kultury je kvílení víly zvěstující smrt. Ale tento jev se podle vyprávění objevuje i v dnešních časech.
Dávná legenda
Anglické slovo banshee – víla smrti, pochází z irského termínu bean sidhe, což má znamenat vílu nebo rusalku. Traduje se, že její truchlivý nářek věští smrt. Podle irských pověstí má tato bytost dlouhé rudé vlasy, a když naříká nad domem toho, kdo má zemřít (nebo jeho blízkého), češe si je jako mořská panna. Člověk, který na smrt čeká, ji však jen málokdy vidí.
Počátky této truchlivé pověsti najdeme v dávných irských legendách, kdy naříkala nad starodávnými hrdiny. Ale příběhy, které lidé vyprávějí o strašlivém nářku, který slyšeli, nejsou tak dávného data.
Projekt pro BBC
Koncem šedesátých let 20. století irská badatelka, zabývající se okultismem, připravila pro BBC rozhlasový pořad o těchto vílách smrti a popis některých událostí byl až mrazivě přesvědčivý. Jeden starší muž se pokusil popsat neobvyklý nářek či křik podrobněji. Připomínal prý staré toulavé kočky na střeše, umírajícího ptáka, byl to bolestný zvuk, který se pomalu ztrácel, až utichl docela. Pak se dozvěděl o smrti své tety.
Víla, duch či něco jiného?
Ačkoliv bean sidhe by mělo znamenat vílu, většina národopisců ji vidí spíše jako ducha než nějakou vílu v dnešním slova smyslu. Některé staré irské rodiny – kupříkladu O´Brienové nebo O´Neilsové – považovali vílu smrti dokonce za osobního strážného anděla, který bdí nad osudy rodiny a prokazuje jim i poslední službu, když běduje nad jejich odcházením.
Někteří lidé si myslí, že před mnoha staletími byly jisté zbožné klany obdařeny strážnými duchy. Tyto nebeské bytosti se nedokázaly projevit jako lidé, směly dát tedy alespoň své city najevo, když některý z jejich svěřenců zemřel.
Na skotské Vysočině mají zase svého „rudého rybáře“. Je to zjevení v dlouhém rouchu s kapucí, které sedí a chytá ryby. Spatřit ho, znamená samo o sobě varování před smrtí.
Pokud jde o irskou vílu nebo skotské varování před smrtí, existují desítky lidí, kteří tvrdí, že tyto posly neštěstí slyšeli, ba někteří i viděli. Když pomineme možnost, že by opravdu všichni lhali, lze tento úkaz nějak vysvětlit?
