Obec Mikuleč leží na bývalém litomyšlském panství uprostřed lesů na Javornickém hřbetu a obklopuje ji záhada až hororová.
Záhada hřbitova
Nad severním okrajem vsi stojí kostel sv. Jiří – původně zde stál již ve 14. století, byl však později zbořen a na gotických základech vystavěn znovu ve 2. polovině 18. století. A právě hřbitov u kostela se stal dějištěm naší záhady – záhady mikulečských lebek.
Podivné kosterní pozůstatky
Začalo to takto: při přestavbě hřbitovní márnice roku 1932 narazili dělníci na zvláštní nález, kterým byly podivně pohřbené mrtvoly – ty měly uprostřed čela kruhovou díru a jakoby svázané ruce. Celá věc se začala prošetřovat, ujal se toho archeolog prof. Červinka z Prahy, který si na pomoc vzal uznávaného kolegu z Vídně prof. Hällera. Zkoumali kostry a jejich pozůstatky, stejně jako hroby, ale ani po čtyřech letech tajemství nerozluštili.
Následky?
Možná by vše vyznělo do ztracena… V roce 1936 ale našli profesora Hällera v jeho vídeňském bytě mrtvého a prý zemřel na následky velké hrůzy a děsu, které se ostatně zračily i v jeho tváři. Z jeho pracovny zmizely lebky všech zkoumaných nebožtíků z mikulečského hřbitova. Za podobných okolností byl o měsíc později nalezen ve své pracovně i profesor Červinka.
Pokračování
Při poválečném bourání domu č. 93 v horní části obce došlo posléze k novému objevu – v základech byly nalezeny další lidské kostry, podobné těm, které již byly zkoumány zmíněnými profesory. Znovu byli povoláni odborníci, tentokrát si záležitost vzal na starost archeolog Petr Černý. Přiklonil se k názoru profesora Červinky, že jde o oběti inkvizičních procesů s čarodějnicemi a upíry.
Jednoznačné důkazy však stále chyběly…
I Petra Černého stihl stejný osud jako dva předchozí profesory, zemřel nedlouho po zkoumání koster, a to roku 1947. Může to být náhoda – ale všichni tři zemřeli právě, když byl měsíc v úplňku.
Protiupírská opatření
U lidí, které ostatní považovali za upíry, bývalo zvykem pohřbívat je různými zvláštními způsoby, třeba obličejem dolů. Často byli nějak znehybňováni, aby se jim tak znemožnil návrat mezi živé. Případně byli probodnuti kůlem či jim byl nějak znetvořen obličej.
Zbývá dodat, že záhada mikulečských lebek a ani těch, kteří je zkoumali, není zcela objasněna…