Zdaleka ne každý má to štěstí, že je rozeným optimistou, který si dokáže i na výslovné pohromě najít něco pozitivního. Často jsme na tom spíše naopak. Sklíčenost, neklid či obavy nás trápí tak říkajíc preventivně, tedy ještě mnohem dříve, než k nim nastane skutečný důvod. Nehledě na to, že ve výsledku pak zjistíme, že naše obavy byly nepřiměřené, či mnohdy naprosto zbytečné, protože očekávaná katastrofa vůbec nenastala. Výjimkou není ani to, že místo tolik obávaného problému nastane něco zcela jiného, co musíme tak jako tak vyřešit. Akorát to, že jsme do problému spadli jaksi neočekávaně, nám ušetřilo spoustu strachování předem.
Mozek a myšlenky
Náš mozek je přeborník v produkování myšlenek. Během jednoho dne nás jich napadnou až desetitisíce. Jsou však mnohdy tak rychlé, že si je neuvědomíme či je okamžitě zapomeneme. Některé také bleskově vytěsníme, protože se potřebujeme soustředit na právě prováděnou činnost, např. za volantem na to, komu dát na křižovatce přednost. Avšak i ty, které zachytíme, nám bohatě stačí k tomu, aby výrazně ovlivnily, jak nám bude. Proč tomu tak je?
Myšlenky a emoce
Možná znáte rčení o špatném počasí: Neexistuje špatné počasí, jen náš postoj k němu. Déšť nemusí přece automaticky znamenat špatné počasí. Vždyť se ho po delším suchu kolikrát nemůžeme ani dočkat. Pokud jsme se ale chtěli opalovat, vadit nám patrně bude. Obdobně je to s myšlenkami. Myšlenka může být původně neutrální, náš mozek jí však bleskově přiřadí emocionální podtext. Když je podtext pozitivní, přinese nám radost. Když je však myšlenka spjatá s obavou, jsme úzkostní. Naneštěstí jsou to právě negativní myšlenky, které obecně převažují. Příroda nás totiž vybavila velkým pudem sebezáchovy. Aby člověk kdysi přežil v džungli, musel se mít neustále na pozoru, neustále vyhodnocovat vnější nebezpečí. Pokud by se příliš kochal ranní rosou, sežral by ho třeba tygr. V našem současném relativně bezpečném světě žijeme z hlediska evoluce jen krátký moment, proto tyto bezpečnostní mechanismy v nás stále přetrvávají. Někdy nám však naše žití poměrně komplikují.
Emoce a fyzické reakce těla
K mnoha myšlenkám se tedy automaticky (bez naší vůle) přiřadí emoce. A emoce, jak známo, dokážou vyvolat nejen psychické, ale také somatické (tělesné) změny. Nástup těchto změn je velmi rychlý, často do několika sekund. Třeba jdeme poklidně do práce a najednou si vzpomeneme, že nás někdy v tomto týdnu čeká nepříjemná schůzka se šéfem. Rozbuší se nám srdce, možná nás zaleje pot nebo zčervenáme. Také se nám může sevřít oblast kolem žaludku. A to jsme šéfa ani neviděli a zároveň ani nevíme, jestli ho uvidíme dnes nebo až za několik dní.
Síla myšlenek je tedy veliká. Stejný princip funguje také směrem k radosti. Jen u většiny z nás není mozek zvyklý podsouvat automaticky pozitivní myšlenky. Musíme mu tedy pomoci.
Myšlenky na podnose
Pokud jste v neustálém shonu, bude potřeba najít alespoň chvilku o samotě. Pohodlně se usaďte, narovnejte si záda a klidně dýchejte. Tím, že soustředíte pozornost na svůj dech, odpoutáte se (alespoň částečně) od vnějšího dění a omezíte neustálý tok myšlenek. Pak si představte, že jste v restauraci a všechny vaše myšlenky jsou jablka na podnose. Která jablka si vyberete? Krásná červená a šťavnatá, po kterých se budete cítit dobře, nebo ta scvrklá a nahnilá, po kterých vám bude špatně, případně z nich dostanete průjem? Odpověď je jasná. Udělejte totéž se svými myšlenkami. Zvykněte si usednout ke svému myšlenkovému podnosu alespoň večer. Vyberte všechna pěkná jablíčka a snažte se je vychutnat – připomenout si třeba jen drobnost, která vám udělala radost, malý úspěch, který se vám povedl, nebo člověka, který se na vás mile usmál. Bude se vám pak lépe usínat.