Podle údajů UNESCO se ve čtyřtisícileté historii mořeplavby potopily ve světových mořích asi tři miliony lodí. Dále se odhaduje, že asi 200 tisíc z nich mělo na palubě vzácný náklad, a že 3 tisíce z nich dokonce vezly neocenitelné bohatství.
Staré šampaňské bylo stále poživatelné
Roku 2010 našli potápěči v jednom vraku v Baltském moři u Aalandských ostrovů 70 nepoškozených lahví šampaňského. Historikové si myslí, že to byl dar francouzského krále Ludvíka XVI. (1754 – 1793) ruskému caru. Hodnota tohoto nálezu činila asi 1 a půl milionu eur, což není špatný výdělek za pár lahví. Šampaňské navíc bylo stále poživatelné, jak se ukázalo.
Nic to ale není ve srovnání s hodnotou pokladů, které již byly vyzvednuty nebo ještě neobjevené leží na dně oceánů – hovoří se minimálně o 30 milionech eur.
Zdroj vědomostí je neocenitelnou pomůckou
Komu ale všechno to zlato a stříbro, drahé kameny a umělecky cenné předměty, vlastně patří? Kde a jak je nalézt? Jedním z nejdůležitějších pramenů při hledání potopených pokladů je „Archivo de Indias“, Státní obchodní rejstřík ve španělské Seville. Tam se nacházejí jména a nákladní listy a poslední údaje o pozici těch lodí, které se potopily – šlo o slavnou „stříbrnou flotilu“. Tyto středověké „konvoje“ převážely do Španělska poklady z nového světa, a pluly ve skupinách. Flotila převážela i takzvanou královskou pětinu, čili 20 procent všeho nalezeného bohatství z nového světa. V červnu 1715 ale udeřil na Floridě velmi silný hurikán, a když jeho řádění ustalo, bylo 11 lodí na dně oceánu. Nebyla to jediná katastrofa, která stříbrnou flotilu postihla.
Hledač pokladů měl úspěch
Každopádně ve zmíněném archivu nalezl Mel Fisher, chovatel drůbeže z Indiany, první stopy slavných galeon Nuestra Seňora de Atocha a Santa Margerita. Patřily ke stříbrné flotile a potopily se roku 1622, opět byl příčinou hurikán. Mel Fisher jejich bohatství hledal 16 let.
Ale povedlo se. 20. července 1985 byly nalezeny jejich vraky, a to v pouhých 7 metrech hloubky. Vyneseno bylo přes 40 tun stříbra a zlata, jakož i vzácné kolumbijské smaragdy. Tehdejší hodnota nálezu činila 45 milionů amerických dolarů. Je pravda, že Mel Fishelr musel svůj nález z vraku Santa Margerity již během vyzvedávání bránit proti dvanácti lodím konkurentů.
K pokladům vede dlouhá cesta
Je také pravda, že k takovému bohatství vede dlouhá cesta. Před začátkem každé pátrací akce je většinou nutné vést úporná jednání s příslušnými úřady, aby bylo získáno povolení. Pokud je pak poklad skutečně nalezen, hlásí se všichni o svůj podíl. Kromě toho si často činí nároky země, pod jejíž vlajkou loď plula, a rovněž tak země, v jejichž výsostných vodách se potopila. Mel Fisher svůj nález před soudem úspěšně uhájil proti státu Florida.
Zemřel roku 1998 a velká část nálezu je vystavena v jeho muzeu na ostrově Key West. Mezi vystavenými předměty byl také těžký prut zlata se Santa Margerity, který byl ale v dubnu 2010 ukraden. Jeho hodnota měla přesahovat 500 tisíc dolarů. Jeden z hlídačů v muzeu měl tehdy poznamenat: „V moři toho leží ještě dost!“
To je pravda. Jen je třeba poklad najít…