Na první pohled je to jen klidná ulice s domem, který byste čekali spíš na pohlednici než v hororu. Jenže na Ocean Avenue 112 se realita před padesáti lety zlomila v krvavý příběh a později v legendu, která dodnes láká davy. Co se v Amityville skutečně stalo?
Nedíváme se na oceán, ale na kalnou lagunu
Adresa může být matoucí. Kdo zamíří na Ocean Avenue č. 112, možná očekává výhled na spršky vln a písečnou pláž. Ve skutečnosti jde o úhlednou rezidenční čtvrť vzdálenou od burácení Atlantiku dobrých šest kilometrů. Dům leží u úzkého pruhu kalné laguny, která je jen připomínkou toho, že odsud lze po vodě doplout k oceánu. Možná i proto za koloniální stavbou z roku 1924 stojí prostorný přístřešek na loď.
A právě ten byl v roce 1975 jedním z hlavních důvodů, proč si dům koupili George a Kathy Lutzovi. Měli vlastní loď, a tak je lákalo, že ušetří za pronájem místa v blízkém přístavišti. Cena byla sice vyšší, než si mohli dovolit, a dům měl temnou minulost – ale tomu nepřikládali velkou váhu.
Nad temnou historií domu Lutzovi mávli rukou
Stejně jako většina lidí v Americe věděli, že o rok dříve se tu stalo cosi příšerného. V noci 13. listopadu 1974 Ronald DeFeo zastřelil oba rodiče a čtyři sourozence. Tvrdil, že ho k tomu navedl hlas vycházející z domu. Soud tomu neuvěřil a DeFeo dostal doživotí.
Rodinu to však neodradilo. Ani fakt, že pozemek kdysi sloužil jako indiánské pohřebiště kmene Montauků. Z míry je nevyvedlo ani to, že při vysvěcení domu kněze v jednom prázdném pokoji vyzval neznámý hlas, ať okamžitě odejde. Duchovní jim pak jen jemně doporučil, aby se té místnosti raději vyhýbali.
Prožili prý 28 dní strachu
Co se v domě během následujících čtyř týdnů skutečně dělo, vědí jen ti, kteří tam byli. Přesto se děsivá verze událostí brzy rozletěla do světa. Mohl za to spisovatel Jay Anson, který se s Georgem Lutzem seznámil a v roce 1977 vydal knihu The Amityville Horror: A True Story. Beletrizovaný, ale nesmírně sugestivní příběh vyděsil miliony čtenářů a stal se předlohou k filmu z roku 1979.
George a Kathy se s dětmi do domu nastěhovali 18. prosince 1975. Už na začátku ledna však utekli. Tvrdili, že těch 28 dní bylo hotové peklo: z různých koutů se ozývaly záhadné zvuky, ve sklepě zněla hudba, místnosti zaplnila mračna much, domem se šířil odporný zápach a ze stěn prosakovala neznámá tekutina. Občas prý narazili do neviditelných postav. A nejstrašidelnější byl okamžik, kdy Kathy podle manželových slov během jediné noci zestárla v obličeji o třicet let.
Měli snad pravdu ti, kteří je kritizovali?
Kritici tvrdili, že si Lutzovi všechno vymysleli, aby vydělali. Autorská práva na knihu i film jim opravdu vynesla částku odpovídající dnešním 19 milionům korun. Otázkou ale je, zda mohli při útěku z domu tušit, že se jejich příběh stane světovým fenoménem.
Oba manželé nakonec zemřeli přirozenou smrtí na začátku nového tisíciletí. Jejich nejstarší syn Daniel v roce 2013 vystoupil v dokumentu o Amityville. V něm prozradil, že jeho otec měl silnou zálibu v okultismu. A jeho vlastní vzpomínky? Místy působily, jako by vycházely spíše z filmových scén než z toho, co skutečně zažil jako desetiletý chlapec.
Zůstat v domě? To už dnes skoro nejde
Původní dům stojí na místě dodnes – nikoli ten filmový, postavený v New Jersey. Ať už je skutečně prokletý, nebo jen obestřený pověstí, nejvíce smůly přinesl spíše svým dalším nájemníkům. Ti sice nehlásili žádné paranormální jevy, ale zato se museli vyrovnávat se zástupy turistů a zvědavců, kteří se sem chodili dívat po desetitisících.
Nakonec majitelé změnili adresu, obehnali pozemek plotem, vysázeli kolem domů stromy a přestavěli fasádu. Zmizela i legendární zakulacená okna v druhém patře – ta, která podle fanoušků připomínala démonické oči.
