Případ paní M.
Psal se konec 19. století. Doktor Chovrin, přednosta Psychiatrické léčebny v Tambově v Rusku, rozhodně nebyl lehkomyslný či snadno ovlivnitelný člověk. Přestože mu byla zpočátku cizí představa jakéhokoliv jasnozření, vděčíme mu za mnohé, co o tomto paranormálním úkazu víme. Na počátku byla náhoda. Chovrin šel předat dopis, který přišel ranní poštou, jedné pacientce. Chvíli rozmlouvali o nepodstatných věcech. Svobodná paní M., tehdy dvaatřicetiletá učitelka ve šlechtické rodině, se u něj léčila už déle než rok. Trpěla úplnou necitlivostí celé levé poloviny těla. Na levé oko neviděla, na levé ucho neslyšela – příčina jevu však nebyla známa.
Během jejich hovoru se jí znenadání změnil výraz obličeje a její téměř rozpustilé veselí se změnilo najednou v nevýslovný smutek. Pověděla doktoru Chovrinovi, že jí přinesl špatné zprávy, jelikož jí sestra píše, že její malá neteř zemřela. Doktor si však všiml, že paní M. drží dosud dopis v rukou nerozlepený. Vzal jí ho soucitně z rukou, roztrhl obálku a přelétl očima řádky. Jeho pacientka měla pravdu – a tak u ní objevil záhadnou schopnost číst zalepené dopisy.
Série pokusů
Nejprve jej napadlo, že se dozvěděla o smrti neteře už dříve. Když po celé věci pátral a zjistil, že takové podezření je neoprávněné, předpokládal, že tu mohla zapůsobit ryzí náhoda. Rozhodl se celou záležitost ověřit.
Pro první řadu pokusů si přizval kromě jiných odborníků i vedoucího pošt a telegrafů jménem Stragonov. Právě tento muž pak poslal do Tambova jeden z prvních „úkolů“. Na zdvojený arch dopisního papíru napsal: „Na světě existují skutečnosti, o nichž si mudrci nechávají jen zdát.“ Kolem celé věci byla přijata četná bezpečnostního opatření, dopis byl zapečetěn a tak dále. Stragonova testovací zásilka dorazila do Tambova v dubnu 1893. Tři dny nato poskytla paní M. své „řešení“. Znění nebylo doslovné:“ Existují skutečnosti, o nichž si ani nedáváme snít.“
První pokusy tak nedopadly jednoznačně. Paní M. tvrdila, že ji ruší přítomnost kontrolujících osob. Postupně se ale „vytrénovala“, takže svou podivuhodnou schopnost dokázala předvádět i za nepřetržitého pozorování dalšími osobami. Od jedné seance ke druhé se obsah dopisu, který paní M. „nazírala“, stále více konkretizoval. K tomu, aby byla vyloučena telepatie, zadávaly jí úkoly různé, na sobě nezávislé osoby. Kupříkladu jeden člověk napsal několik vět, další zase několik a další zase, jiný potom z mnoha dopisů vybral jeden, který neotevřený poslal do Tambova.
Jasnozření
Chovrina přesto neustále pronásledovaly pochybnosti. Z vědeckého hlediska prostě nemohlo něco takového jako jasnozření existovat. Po čtení dopisů v uzavřených obálkách přistoupil k pokusům s barevnými papírky v uzavřených krabicích. Paní M. správně charakterizovala i barvu jednotlivých lístků. Všechny pokusy, ať byly seberafinovanější, svědčily o tom, že je obdařena zvláštními schopnostmi. Dnes se to nazývá kryptoskopie – prostorové jasnozření.
