Případ Victora Cleava
Známe případ anglického železničáře Victora Cleava, který jednoho večera při jídle znenadání „usnul“, a probudil se až za čtyři roky. Prodlévalo jeho vědomí v tomto stavu v jakési „reálné snové zemi“, v jiné realitě? Vydalo se na výlet prostory paralelního světa? Je možné, že Cleavovo vědomí pozorovalo procesy, jež se odehrají ve vzdálené budoucnosti nebo ve světě, který nikdy nebude aktuálním?
Cleave tvrdí, že při svých mentálních exkurzích viděl cizorodě vypadající stavební díla a rostliny. Všechno vypadalo reálně, ale v jistém ohledu to přece jenom bylo nějak podivně nehmotné. Pro humanoidně vyhlížející tvory onoho světa neexistovaly žádné hmotné překážky a rovněž neznali pojem čas, který je pro nás tak běžný. Cleave později nikdy nedokázal sepsat svoje dojmy, které v jiném světě nabyl. Většinou ztroskotal na tom, že neexistovaly žádné možnosti porovnání pro spatřené barvy a útvary. Pokud bychom však veškeré tyto snové imprese odbývali jen jako výplody fantazie, omezovali bychom pojem realita pouze na náš svět.
Mohlo by vás zajímat
Život za životem
Angličanka Theresa Laffeldová „umírala“ prakticky každý týden dvakrát. Při sebemenším zhoršení zdravotního stavu se jí vyšplhala teplota měřená speciálním teploměrem na 48 stupňů. Za normálních okolností bývají teploty do 43 stupňů maximem, které dokáže lidské tělo zvládnout, při vyšší hodnotě se lidská krev začíná srážet – a následkem je smrt. Tato žena ale přežila. Rychlé změny tělesné teploty připisovali lékaři poměrně vzácnému zánětu vnitřní strany srdeční stěny.
Domnívali se, že probouzení ženy do stavu alespoň napůl jasného vědomí bude stále vzácnější. Po dočasném zlepšení upadla vždy do mrákotného stavu, v němž pokračovaly nápory horečky, které ničily celý její organismus. Na nic při tomto stavu nereagovala. Pak však tyto teplotní záchvaty překvapivě ustaly, stal se prostě zázrak. Zjistila, že celé tři týdny byla ve stavu, kdy byla považována téměř za mrtvou. Primář byl zvědavý a zajímal se o to, co pacientka během těchto tří týdnů vnímala a zda si vůbec na něco vzpomíná. Jeho starý přítel, psychiatr, se měl pokusit převést ji do umělého hypnotického spánku.
V hypnóze se však zdálo, že pacientka se brání proti něčemu, co jí znemožňuje mluvit. Po energické lékařově výzvě začala ale pomalu popisovat své zážitky. Ve vzpomínkách postupně omládla tak, že se dostala až do matčina těla. Lékař ji však vybídl, aby se vrátila ještě hlouběji a sdělila mu, co bylo předtím. Odpověď byla překvapující. Palní Laffeldová odpověděla, že je starým mužem, který umírá. Jmenuje se prý John Clavel a umírá se mu těžce, protože se během života choval velmi špatně, zvláště k jedné ženě. Když údajně John zemřel, hledal ženu, která měla porodit dítě. Pacientka si vzpomněla ještě na další život, kdy nenáviděla lidi a oni nenáviděli ji. To už byla paní Laffeldová v hypnóze velmi rozrušená a lékař se rozhodl pokus přerušit.
Dalším pokusům se pacientka odmítla podrobit. Opustila nemocnici a odstěhovala se neznámo kam.
Řada pokusů
Takovýchto pokusů mimochodem existovalo a existuje celá řada. Zajímavé je zjištění, že z doby kolem roku 400 po Kr. je udáván jen poloviční počet životů než z období kolem roku 1600. Do doby kolem roku 1850 se počet regresivně odhalených životů opět zdvojnásobil.
