Čísla jsou to poměrně hrozivá: do konce loňského roku překročilo České hranice přes 2,5 milionu běženců, přibližně 9,5 tisíce z nich bylo zadrženo a policie odhalila na 140 převaděčů. Každá mince však má dvě strany. Jen málokdo z těchto migrantů chce totiž na našem území zůstat, Česko jim víceméně slouží jako tzv. tranzitní země. „Česko nikdy nebylo vstřícné v azylové politice, což vyhrotila Babišova vláda. Dále nejsme tak vyspělou zemí, kde je perspektiva pro žadatele patrně lepší. Podstatné také je, že nemáme žádnou diasporu, přitom migrující lidé obvykle míří za přáteli, rodinou. U nás ale nemají kde zakotvit,“ vysvětlil tak příčiny Dušan Drbohlav z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK.
To nakonec potvrdila i Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty ČR. „Představa, že ti lidé tu zůstanou, jsou zkreslené, potřebují přes Česko jen projet,“ uvedla s tím, že tuto praxi potvrzují i čísla. Počty žadatelů o azyl se totiž meziročně nijak nezvýšily.
Mohlo by vás zajímat
K čemu přesně kontroly?
Vzhledem k faktu, že migranti přes Česko jen potřebovali projet, je pak otázkou, k čemu přesně byly prováděné hraniční kontroly. „Kontroly byly určitě politicky užitečné, Ministerstvo vnitra vypadalo, že koná. Kontroly ale byly také překážkou, aby ti lidé postupovali dál do cílových zemí, nejčastěji do Německa a Španělska,“ uvedla Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. „Odhalení převaděčů je samozřejmě něco, co členské státy EU chtějí a je to trestný čin, to lze hodnotit pozitivně. Ale když se cesta zkomplikuje, převaděčů je nakonec potřeba více a lidé jim také musí více platit,“ dodala.
Jak dál?
Hraniční kontroly tedy aktuálně končí – vojáci a celníci jsou staženi, po následujících 10 dní by ještě měly probíhat kontroly za asistence policie. Problémem ale je, že v dlouhodobém měřítku nelze čekat, že by příliv migrantů ustal. Jak totiž vysvětlil Drbohlav, „aktuální stav je dán určitou polykrizí, to jsou souběžné faktory, environmentální, ekonomické, geopolitické, demografické, které působí dohromady. Tyto faktory se ovlivňují a vyvolávají migrační tlak, který je veliký. Musíme tu situaci vzít na vědomí – normální už asi nikdy nebude vzhledem k narůstajícím globálním problémům.“ Dle jeho slov bude tedy neoprávněná migrace trvalý rys, se kterým se budeme muset vypořádat.
V takovém případě však samozřejmě nebude třeba jen řešení na úrovni jednotlivých zemí. Bohužel z hlediska celoevropské úrovně migrace z Blízkého východu (nejčastěji mezi migranty figurují Syřané a Afghánci) byl však zatím předložen jen základní návrh migračního paktu, který se ale nijak kupředu neposouvá.
