Příklady
V dějinách je dostatek příkladů. Pirát Francis Drake, později povýšený za „zásluhy“ o Anglii do šlechtického stavu a jmenovaný admirálem, si zapsal v letech 1577 – 1580 do lodního deníku text o přistání na západním pobřeží Severní Ameriky. Píše, že přišly houfy indiánů ozbrojených luky a šípy, ale nechtěli je napadnout. Byli nadšeni novými věcmi a uctívali je jako nadpozemské bytosti.
To tahitští domorodci pokládali o dvě století později kapitána Cooka za navrátivšího se boha Ronga, který je kdysi opustil v jakési vzdušné lodi.
Mohlo by vás zajímat
Přírodovědec Frank Hurley zjistil ve 20. letech minulého století, že domorodci na Nové Guineji neuctívají jako božstvo jen jeho, ale dokonce i letoun s plováky pro přistání na vodní hladině, se kterým přiletěl. Každý večer obětovali u přídě letadla jedno prase.
Dorje
Prvky kultu cargo můžeme vystopovat i v buddhismu a hinduismu. Zvláště zřetelně se projevuje v charakteristice bohů raného hinduismu. Mytologie slibuje lidem vítězství. Proto také mají hlavní slovo bohové války, kteří jsou zobrazováni s odpovídajícími zbraněmi. Jednou z nejsilnějších takových zbraní je dorje též dorže), srovnatelná s „hromem“ řeckého Dia.
Základní forma dorje vypadá jako válec nebo jako hůl s držadlem uprostřed. Na obou koncích jsou upevněny útvary připomínající stylizované koruny, jež jsou tvořeny symbolickými plameny zhotovenými z kovu. Mohou představovat mocnou energii, která z dorje vychází.
Dnes je síla dorje interpretována hlavně jako duchovní energie. Proto je tento předmět součástí mnoha rituálů, a to nejen hinduistických, ale i buddhistických. Především v tibetském buddhismu si bez dorje nemůžeme představit náboženské ceremonie a meditace. Dorje symbolizuje (duševní) sílu, moc a zmnohonásobení energie. Hinduističtí kněží drávidských chrámů jižní Indie a buddhističtí kněží v Tibetu se shodují v tom, že předchůdce těchto dnešních rituálních předmětů nebyl schopen produkovat jen duševní energii, ale také skutečné fyzikálně změřitelné energetické proudy.
Indra
V dobách raného hinduismu, kdy do oblastí dnešního Pákistánu a Indie pronikaly z vnitřní Asie árijské kmeny, byla dorje pokládána za zbraň boha Indry, krále védských bohů. Indra ale nebyl ani tak vládcem jako spíše hrdinou. Podle védské mytologie bylo jeho největším skutkem vítězství nad Vritrou, symbolem chaosu, nejistoty a temna. A významným způsobem se na Indrově vítězství podílela právě zničující dorje. Tak to stojí psáno v Rgvédě, védském spisu, sepsaném kolem roku 1200 př. Kr. Vritra je tu popisován jako obří démon, bytost z jiného světa, která je nepřátelská všemu pozemskému. Některé komentáře k Rgvédě interpretují Vritru jako symbol staršího uspořádání vesmíru, které bylo zničeno Indrou. V zápase používal dorji, ze které dopadaly na Vritru ničivé blesky a dunící hromy a nakonec ho zničily.
Mahábhárata
To můžeme přirovnat k „nebeským šípům“ bohů a hrdinů ze staroindického eposu Mahábhárata. Epos je nejdelší básní na světě, její nejstarší části pocházejí ze 4. století př. Kr. Původ eposu je však daleko starší, některé příběhy byly známy již kolem roku 1000 př. Kr. Užití nebeských šípů líčí epos v 8. knize, kdy prý Gurkha vrhl z paluby svého vimanu nebeský šíp na Parhaspur, trojité město. Nad zemí se zdvihl žhnoucí oheň, desettisíckrát jasnější než slunce, a obrátil město v prach a popel.
Moderní zbraně?
Účinek raketové střely, nazývané nebeský šíp, se podobá našim dnešním zbraním hromadného ničení. Podobně jsou v Rgvédě popisovány blesky vycházející z dorje. Ty zase připomínají laserové zbraně. Mocné Indrovy zbraně byly před tisíci lety napodobeny lidmi, kteří sice znali jejich ničivý účinek, ale vůbec nechápali, na jakém principu působí. A nefunkční repliky se tak staly součástí náboženských ceremonií. Z bojového prostředku se postupně stal posvátný předmět dvou významných náboženství.
