Krize zemědělství v Evropské unii pokračuje

Omezení vývozních možností některých zemí vede k tlaku na vnitřní trh unie. Například odbytové potíže s vepřovým masem ve Španělsku jsou následkem poklesu zájmu Číny o vepřové maso z Evropy, když se Čína vyrovnala rychleji, než se předpokládalo, s epidemií afrického moru prasat. Pokračuje ruské embargo na zemědělskou produkci z EU a rychle rostoucí vlastní ruská produkce obsazuje některé tradiční trhy. Další významná omezení plynou z tzv. Nové zemědělské politiky zahrnující požadavky projektu Green Deal. Ty vedou k omezení produkce, jednak pro povinnost velkých podniků část zemědělské půdy nevyužívat, jednak pro omezení hnojení strojenými hnojivy o 20 % a používání pesticidů o 50 % ve srovnání s dosavadní praxí, čímž jsou státy s dosavadním nižším využitím pesticidů více diskriminovány. Také je prosazováno dělení pozemků na menší části, vytváření cest, remízků a stromořadí, aniž by náklady na ně byly zemědělcům kompenzovány.

Současně v řadě oblastí nejen na jihu Evropy se opakovaně projevují sucha, někdy střídaná záplavami. Tyto klimatické změny rovněž vedou ke snížení produkce některých komodit. 

Ke zvýšení nákladů vede také prosazování vyššího „blahobytu zvířat“, přičemž některé požadavky jsou oprávněné, jiné zjevně přehnané. Klesá efektivita chovů a nutně rostou náklady, zejména jsou-li zemědělci donuceni přejít na nové technologie, často aniž by splatili půjčky na ty dosavadní. 

Současně došlo ke snížení celkového objemu zemědělských dotací z EU (například ve prospěch podpory imigrace) a k vyššímu tlaku na zvýšení dotací pro drobnější zemědělce, kteří z povahy věci produkují méně efektivně.

Všechna tato opatření prosazovaná Evropskou komisí a podporovaná většinou poslanců Evropského parlamentu pod záminkou ochrany přírody, humánnějšího nakládání s hospodářskými zvířaty, a dokonce zlepšení zdraví tlakem na změnu stravovacích zvyklostí jednoznačně vedou ke snížení zemědělské produkce a její efektivity. 

Nebezpečné obchodní dohody

Současně jsou prosazovány obchodní dohody Evropské unie se státy s velkým potenciálem zemědělské výroby. Hlavním cílem má být zvýhodnění vývozu průmyslových výrobků ze zemí Evropské unie, ale v obchodní výměně se tyto státy pochopitelně snaží uplatnit svoji zemědělskou produkci. Jedná se například o jihoamerické sdružení Mercosur (Brazílie, Argentina, Paraguay a Uruguay), Chile, Vietnam, Nový Zéland…, ale také Ukrajinu, která je od 23. 6. 2023 kandidátskou zemí pro vstup do EU. 

Zvláštní pomoc Ukrajině

Pod záminkou ekonomické podpory Ukrajiny za účelem jejího posílení ve válce s Ruskem byl umožněn bezcelní vývoz ukrajinské zemědělské produkce. Argumentovalo se rovněž tím, že kvůli překážkám ve vývozu zejména pšenice dojde v některých zemích Afriky a Blízkého východu k hladomoru. Byly vytvořeny „koridory solidarity“ a obilí bylo vyváženo přes rumunské dunajské přístavy, v menší míře také po železnici a nákladními automobily. Naprostá většina objemu vyvážených komodit, zejména obilí a kukuřice, skončila v evropských zemích, a to nejen tam, kam se tradičně vyvážely (Itálie, Nizozemí), ale hlavně v sousedních zemích (Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, ČR), které jsou buď soběstačné, nebo byly vývozci obilí, takže například Polsko a Rumunsko měly ještě před sklizní zásobu obilí kolem 200 %. Situace samozřejmě vedla k prudkému poklesu cen, který vedl v řadě zemědělských podniků k zadlužení, nebo ke krachu. Zmíněné země kromě ČR reagovaly zákazem dovozu ukrajinského obilí, jehož prodloužení nebylo Evropskou komisí povoleno. Polsko ho přesto dál uplatňuje. 

V polovině letošního října proběhlo na půdě zemědělského výboru jednání tohoto výboru s poslanci zemědělského výboru ukrajinského parlamentu. Ukrajinští poslanci se od většiny koordinátorů výboru EP dočkali deklarované podpory a přání úspěchu ve válce s Ruskem, ale ne požadovaného příslibu umožnění neomezeného vývozu ukrajinské zemědělské produkce do zemí EU. Řadu tradičních trhů Ukrajiny mezitím obsadilo Rusko, někdy i bezplatným dovozem. 

Zemědělská politika Evropské komise má horší důsledky než klimatické změny

Tato situace s Ukrajinou je krásnou ukázkou toho, kam vede otevření unijního trhu zemědělské produkci z třetích zemí. Situace se chopí spekulanti v obchodu se zemědělskými komoditami a země EU budou proti dovozům zcela bezbranné. Tím se podaří zlikvidovat velkou část zemědělství v EU, a to zejména méně konkurenceschopné malé zemědělské podniky. Zemědělská půda bude částečně skoupena spekulanty (pokud to zákony jednotlivých zemí umožňují), nebo zemědělskými velkopodnikateli, nebo bude půda opuštěna, jak k tomu již dochází zejména v okrajových a méně úrodných oblastech. 

Pokud opustíme hypotézu, že Evropskou komisi řídí hlupáci neschopní domyslet důsledky, musíme naopak přijmout hypotézu, že rychlá systematická likvidace zemědělství v Evropské unii je záměrná, aby nadnárodní obchodní korporace získaly více místa na unijním trhu pro mimounijní produkci, která je levnější, protože navzdory ujištěním neuplatňuje unijní normy, například užívá zakázaných pesticidů, hormonů, antibiotik a nedovolených technologických postupů, a samozřejmě nesplňuje ekologické normy a nedodržuje pracovní právo srovnatelné s unijním. Ceny v maloobchodech samozřejmě neklesnou, naopak, až bude odstraněna unijní konkurence, ceny ještě vzrostou i při horší kvalitě. 

Další informace naleznete zde: https://www.facebook.com/events/269431922328319

MUDr. Ivan David, CSc.
poslanec Evropského parlamentu za SPD,
člen frakce Identita a demokracie, člen
Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova