Jak byla objevena Bridey Murphyová
Možnosti, které odkryla regresivní hypnóza, v níž se člověk vrací zpět do minulých životů, poprvé zaujaly pozornost široké veřejnosti v případě Bridget, tedy Bridey Murphyové v roce 1952. Virginia Tigheová, devětadvacetiletá manželka obchodníka a matka tří dětí z Colorada, si v hypnotickém stavu, který jí navodil Morey Bernstein, tehdy vybavila svůj minulý život, který prožila v 19. století v Irsku.
Bernstein byl zkušeným hypnotizérem s mnohaletou praxí. Po prvním sezení, jež odhalilo čistotu detailu, s jakou se nikdy předtím nesetkal, si okamžitě uvědomil, že Tigheová představuje na poli regresivní hypnózy potenciální hvězdu.
Mohlo by vás zajímat
Jak se stalo všeobecnou praxí, také Bernstein přivedl Tigheovou nejprve zpět do jejího dětství a poté ji povzbuzoval, aby šla ještě dále na jiné místo a do jiné doby předtím, než se narodila. Tigheová odpovídala na otázky v drsném irském nářečí, protkaném slangovými a hovorovými výrazy, jimž Bernstein nerozuměl, a popisovala tak své rané dětství velice živě. Řekla, že vyrostla jako nejmladší dcera v rodině právníka, který žil v irském městě Corku. Narodila se v roce 1798 a žila šedesát let. Pak si zlomila kyčel a zemřela. V průběhu sezení se Bernstein postupně dozvídal více a více z její minulosti, včetně všech druhů zvláštností, jež by bylo samozřejmě těžké si vymyslet – jména, data, místa, události i obchody, které se nacházely v jejím rodném městě. Dokonce barvitě líčila písně, básně a místní zvyky. Bridey vyprávěla, že se ve dvaceti letech provdala za Seana McCarthyho, také syna právníka a přestěhovali se do Belfastu, kde manžel učil na univerzitě.
Veřejnost uchvátila
Během roku 1952 si Bernstein nahrával každé sezení na pásky a tyto neobvyklé rozhovory pak vycházely o dva roky později v novinách na pokračování. U americké veřejnosti okamžitě vzbudily velký zájem a poprvé se jim podařilo protlačit téma reinkarnace na titulní stránky novin západního světa. Bernsteinova kniha Hledání Bridey Murphyové se stala okamžitě bestsellerem a vyšla ve 30 zemích světa.
Podle většiny lidí, kteří příběh četli, spočívá její přesvědčivost v četných všedních detailech a podrobnostech o každodenních skutečnostech a příhodách, které Tigheová vypráví v nekonečných hodinách pod vlivem hypnózy. Tigheová však od té doby, co se narodila ve Wisconsinu, nikdy nebyla v zahraničí a neměla nic společného ani s Iry, ani s jejich kulturou.
Jako je tomu ve všech podobných případech, ne všichni se dali tak snadno přesvědčit. Jelikož irské úřední záznamy začínají rokem 1864 – naneštěstí rokem, kdy Bridey údajně zemřela – nebylo možné porovnat data z jejího života s úředními listy. Navíc se zjistilo, že některé z jejích vzpomínek nejsou fakticky správné. Odpůrci poukazovali na to, že přepis jejího vyprávění pod vlivem hypnózy obsahuje do očí bijící příklady americké angličtiny dvacátého století smíchané se starou irštinou. Deník Chicago American dokonce obvinil dvojici Bernstein-Tigheová z úmyslného podvodu. Ale pak se prozradilo, že tento deník přišel o práva k uveřejnění Bernsteinovy knihy na pokračování, když za něj jiné noviny nabídly při dražbě větší částku.
Vyprávění obsahuje i ověřitelné detaily
Když se na celou věc podíváme dnes, je nám jasné, proč odpůrci nakonec neuspěli. Nedostatek osobních záznamů před rokem 1864 je velice nepříjemný, přesto se ukázalo, že místní jména jsou správná a dají se ověřit. Mezi nimi se nacházejí také podrobnosti o irských městech 19. století, včetně podivných krámků. A například chata v jedné ulici v Belfastu, kde prý Bridey zemřela, skutečně existovala, zrovna tak jako koloniál Farr a Carrigan, kde byla stálou zákaznicí.
O podstatě celé záležitosti se ovšem dodnes debatuje. Tato otázka je pro nás důležitá proto, abychom pochopili povahu života a smrti. Možná jde o reinkarnaci, možná že ne. Za celá dlouhá léta zkoumání však ještě nikdo nepředstoupil s nějakým přesvědčivým vysvětlením záhady Bridey Murphyové.
