V muzeu v Neapoli se snad nachází cosi paranormálního
V roce 2011 se v tomto muzeu objevili restaurátoři, aby zrenovovali část budovy. Bylo třeba, aby zde zůstali i v noci a pokračovali v práci. Tu noc však na práci příliš klidu neměli. Z jednoho z pokojů se začal ozývat hrozný křik a nářek. Restaurátoři se ale hned nevyděsili – pokračovali v práci s tím, že si z nich možná někdo střílí, avšak výkřiky se opakovaly. Navíc se v místnostech, kde pracovali, začala měnit teplota. Byla sice srpnová noc, avšak v pokojích nastala taková zima, že jim šla pára od úst. Restaurátoři dále tvrdili, že se tam i přesouvaly předměty.
Další noc s nimi strávil v muzeu vedoucí, jelikož jejich tvrzení považoval za něco velmi podivného. Něco velmi podivného se však dělo i následující noc v pokojích muzea a vedoucímu se podařilo vyfotit něco, o čem tvrdil, že je to duch malé dívenky. Ani ředitelce muzea Valerii Sampaolo již to nepřišlo úsměvné, a tak povolala dokonce lovce duchů. Ti potvrdili přítomnost něčeho paranormálního, přímý zdroj ale nenalezli. V muzeu je však tolik velmi starých předmětů s utajenou minulostí, že by snad ony mohly fungovat jako jakési spouštěče těchto aktivit.
Mohlo by vás zajímat
Glore Psychiatric Museum – není divu, že zde straší
Budova muzea dlouho fungovala jako psychiatrická léčebna – ovšem léčebné postupy byly dříve děsivé, a taková je prý i atmosféra v dnešním muzeu. Možná na návštěvníky působí vystavené předměty, připomínající dřívější léčebné metody, mnozí ale tvrdí, že je za tím i něco jiného. Bloudí tu prý umučení pacienti. Lékaři totiž věřili, že i velmi bolestivé procedury tehdejším psychicky nemocným pomohou.
Pacienti, kteří říkali, že jsou posedlí, byli kupříkladu posíláni do obrovského běhacího kola, které připomíná kolečko, které mívají křečci. Pacienti zde byli umísťováni i na 48 hodin, takže někteří zemřeli vyčerpáním. Právě toto kolo prý se před některými návštěvníky najednou roztočilo.
Dalším artefaktem, který nahání hrůzu, je tzv. uklidňovací židle, na kterou byli pacienti přivazováni a bylo do nich řezáno tak, že krváceli. Lékaři tehdy nabyli přesvědčení, že některé psychické nemoci jsou způsobeny nadměrným množstvím krve v mozku. Takto tedy krev upouštěli, ale ne všichni tuto metodu přežili. A tak se pod židlemi prý objevují kaluže krve, které zase po nějaké době zmizí. Tím vším údajně na sebe chtějí upozornit duchové nešťastných pacientů.
Muzeum středověkého mučení v italském San Gimignano je skutečně hrůzné
Do třetice se jedná o muzeum, které nám představuje praktiky středověkých mučíren. Expozice se nachází v Pekelné věži, která zde stojí od 13. století. Opět jde tedy o původní místo, zde byli lidé skutečně mučeni. A proč ten název? Vypráví se, že vězně obcházel ďábel, který jim sliboval bezbolestný odchod ze života, odnesl si je však poté s sebou do pekla.
Nebudeme zde popisovat všechny hrůzy mučení, ty si jistě každý dokáže představit. A výstava muzea je prý natolik odporná, že se lidem po návštěvě zdají noční můry – některým se však prý zjevuje přímo ďábel. A v muzeu? Tam se ozývá ženské sténání. Je to podle vyprávění duch jedné ženy, která byla obviněna z cizoložství a popravena tak, že jí byl roztrhán hrudník. Ani po tak kruté smrti údajně nenalezla pokoje.
