Předtuchy a tušení čehosi zlého nám někdy mohou umožnit zvrátit tragédii

Případ Hazel Lambertové to dokládá

Paní Hazel Lambertová z Pennysburry Heights blízko Filadelfie se vracela kolem desáté dopoledne, na Štědrý den roku 1958, z práce. Jakmile vysadila svoji kolegyni na smluveném místě, rozhodla se zajet na trh, který byl vzdálen jenom jeden blok domů.

Náhle ji ale přepadl velice silný pocit, že je něco v nepořádku. Z důvodu, který nedokázala vysvětlit, zahnula do Franklinovy ulice, která k tržišti nevede. Navíc – ještě nikdy v této ulici nebyla. Cosi ji nutilo, aby pokračovala stále rychleji, až nakonec dojela na křižovatku, která vedla podél kanálu. Podívala se na něj a strnula – uviděla dětské palčáky, které se zoufale snažily zachytit okraje díry v ledu. Paní Hazel přejela obrubník a pokračovala až dolů k vodě. Auto však zapadlo metr a půl do vody, led zablokoval dveře auta, a paní Lambertové nezbylo, než křičet a troubit. To ale uslyšeli George Tylor a jeho čtrnáctiletý syn. Když spatřili, co se děje, vzali dlouhé prkno, po kterém se chlapec doplazil k dvouleté Carol Scheese. Ta nakonec vděčila za svůj život zvláštnímu tušení paní Lambertové.

Předtucha policisty se bohužel naplnila

Čtyřicetiletý pan Charles Bogardus byl policistou v Los Angeles. Když jedné noci roku 1959 seděl v obývacím pokoji se svou ženou, náhle se na ni podíval a řekl jí, že se stane něco zlého. Avšak ujistil ji, že o ni bude postaráno. To paní Bogardusovou velmi překvapilo – podobná prohlášení se jejímu manželovi vůbec nepodobala. Ale manžel tvrdil, že má neodbytný pocit, kterého se nemůže zbavit.

O několik dní později vyrazili Bogardus s kolegou na rutinní objížďku, když tu uslyšeli z vysílačky výzvu, aby se rychle dostavili do obchodu na bulváru West Washington. Nějací kolemjdoucí viděli v obchodě výjev, který silně připomínal přepadení. Policisté vyrazili dveře a vběhli do obchodu. Pan Bogardus však byl zlodějem, který byl v obchodě ještě přítomen, zastřelen. Jeho hrozivá předtucha se naplnila.

Neutopila se díky tušení

Někdy však opravdu předtucha pomůže někomu z nesnází. Roku 1947 byl pan Abraham Isser z New Yorku na večeři u manželů Mackových. Po večeři spolu pánové hovořili, paní Macková jim přinesla víno a omluvila se – chtěla se jít vykoupat.

Po asi dvaceti minutách se Issera náhle zmocnil děsivý pocit. Křičel na pana Macka, aby ihned vyrazil dveře do koupelny. Pan Macek se domníval, že snad jejich host zešílel. Ale ten trval na svém. Proto jej hostitel odvedl ke dveřím koupelny, aby mu dokázal, že je vše v pořádku. Jeho žena se však neozývala. Vykopli tedy dveře a tam našli paní Mackovou, která omdlela a hlava jí sklouzávala pod vodu. Stačili ji ještě zachránit – to vše díky předtuše pana Issera, že potřebuje pomoc.

 

Témata článku