Když Vánoce začínaly večerem
Pro většinu lidí u nás začínají Vánoce už Štědrým večerem. V raném středověku totiž nezačínal nový den o půlnoci, ale už večer – východem první hvězdy. I proto je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně, tedy 25. prosince. Podle křesťanských církví však Štědrý den sám o sobě ještě Vánoce netvoří, je pouze posledním dnem adventu.
Zdobit, postit se a nehádat se
Některé domácnosti zdobil betlém, jiné zelená větvička zavěšená nad stolem špičkou dolů a ozdobená sušeným ovocem, perníčky a ořechy. Lidé věřili, že se v tento den vracejí duše zemřelých, a proto bylo důležité chovat se k sobě vlídně a vyhýbat se hádkám.
Mohlo by vás zajímat
Štědrý den býval také dnem přísného půstu, který někteří dodržují dodnes. S půstem se pojila řada pověr, jež měly zpříjemnit dlouhé čekání na večeři. Nejznámější z nich slibovala, že kdo vydrží nejíst celý den, uvidí večer zlaté prasátko.
Usedali ke stolu s první hvězdou
Půstu odpovídalo i složení štědrovečerní večeře. Rodina usedala ke stolu ve chvíli, kdy na nebi vyšla první hvězda. Podávaly se oplatky potírané medem, pohanková kaše a také kuba, který se v některých rodinách připravuje dodnes. Na závěr přišla vánočka, sušené ovoce, jablka a ořechy.
Hospodyně myslely i na domácí zvířata, kterým odnášely zbytky večeře. Část jídla nosil hospodář také do sadu k ovocným stromům, aby byla v příštím roce úroda bohatá. Po večeři se lidé společně vydávali do kostela na půlnoční mši.
Slavili Boží hod v klidu
Boží hod vánoční, slavnost Narození Páně, připadá na 25. prosince a označuje se jako první svátek vánoční. Nikdo nepracoval, odpočívalo se a většinou se ani nevařilo, protože jídlo bylo připravené už předem. Od chalupy k chalupě chodili přestrojení pastýři s betlémem a vyprávěli příběh o narození Ježíška.
Připomínáme si i svatého Štěpána
Druhým svátkem vánočním je 26. prosinec, svátek svatého Štěpána. Tento křesťanský kazatel byl ukamenován za víru v Ježíše Krista a stal se prvním křesťanským mučedníkem. Podle tradice se za své mučitele v posledních chvílích modlil slovy: „Pane, odpusť jim tento hřích.“ Svatý Štěpán je patronem koní a námořníků a jeho atributem bývají kameny nebo palmová ratolest.
V tento den se lidé vzájemně navštěvovali a děti chodily koledovat. Za zpěv koled dostávaly dobroty, koláče a někdy i drobné peníze.
Nový rok se začínal opatrně
Nový rok je svátkem Matky Boží Panny Marie. Po bujarých oslavách konce starého roku se doporučovalo dokončit rozdělanou práci. Říkávalo se totiž: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Věšet prádlo se nemělo, aby do domu nepřišlo neštěstí, a také jídlo podléhalo omezením – například se nemělo jíst maso opeřenců, aby štěstí „neuletělo“.
Děti chodily po okolních chalupách koledovat a hospodářům darovaly kolední proutek zvaný „líto“. Šlo o větvičku z trnky či jiného trnitého keře, ozdobenou mašličkami, barevnými papírky a sušeným ovocem. Hospodář děti obdaroval dobrotami nebo drobnými mincemi a na jaře proutek zasadil na okraj pole, aby chránil úrodu. Někde se místo líta rozdávaly ozdobené jedlové větvičky zvané „štěstíčka“.
Vánoce byly uzavřeny Třemi králi
Slavnost Zjevení Páně se slaví 6. ledna a je známá jako svátek Tří králů. Podle tradice se v tento den přišli novorozenému Ježíškovi poklonit mudrci z Východu, které do Betléma přivedla hvězda – označovaná jako kometa. Pozdější tradice z nich učinila tři krále jménem Kašpar, Melichar a Baltazar.
Koledníci převlečení za Tři krále chodili od domu k domu a na dveře i chlévy psali posvěcenou křídou nápis K † M † B † nebo latinskou podobu C † M † B † spolu s letopočtem. Tato písmena nejsou iniciálami králů, jak se často mylně vykládá, ale zkratkou latinského přání Christus mansionem benedicat – Kristus ať požehná tomuto domu.
Vánoční svátky tak v minulosti netvořil jen jeden večer, ale celý sled dní naplněných symbolikou, vírou a drobnými rituály. Byly obdobím klidu, zastavení i naděje, že nový rok přinese úrodu, zdraví a štěstí. A přestože se dnes mnohé z těchto zvyků vytratily, jejich tiché poselství v českých Vánocích přetrvává dodnes.

