Dnes je 21. 1. 2026 a svátek má Běla

Bez moderní anestezie, ale s odvahou: Jaké bylo tajemství dávných plastických operací?

Rekonstrukce nosu či ušního lalůčku není výdobytek moderní medicíny. Ve starověké Indii ji lékaři prováděli už před více než dvěma tisíci lety – a to bez narkózy, s minimem nástrojů a s překvapivou přesností. Zákroky, které dnes považujeme za vrchol specializované chirurgie, tehdy pomáhaly vojákům, hříšníkům i dětem.

Britský důstojník se diví a stará technika se znovu objevuje

Když v 18. století procházel jeden britský důstojník ulicemi indického Majsúru, zaujal ho místní obchodník se zjizveným čelem a znetvořeným nosem. Na otázku, co se mu stalo, odpověděl prostě: byl usvědčen z cizoložství a za trest mu byl nos useknut. Zachránil ho až vaidja – indický svatý muž a lékař – který mu pomocí kůže z vlastní tváře vytvořil novou nosní protézu.
Zatímco Evropa tehdy o podobných výkonech neměla ani tušení, v Indii šlo o tisíciletou praxi.

Objevují se první chirurgické principy

Archeologické nálezy z vesnic poblíž Údolí králů dokazují, že už dávno před naším letopočtem dokázali lékaři rovnat zlomeniny a znehybňovat je pomocí dlah. Ještě větším překvapením je ale fakt, že se současně rozvíjela i plastická chirurgie – a to staletí před vznikem anestezie.

Sušruta sepisuje encyklopedii medicíny

Základy plastické chirurgie pocházejí ze staré Indie. Jednou z osmi větví ájurvédy byla šástrakarma, tedy chirurgické metody. Lékaři odmítali magické praktiky a hledali logické příčiny nemocí.
Hindský lékař Sušruta kolem roku 600 př. n. l. vytvořil rozsáhlé dílo, které popisovalo anatomii, 300 chirurgických zákroků a mimo jiné i první rinoplastiky a otoplastiky.
V Indii docházelo k poranění nosu velmi často – ať už v bojích, nebo jako součást trestu za cizoložství. Nos byl symbolem cti a jeho ztráta znamenala společenský zánik. Není divu, že poptávka po rekonstrukci byla velká.

Sušruta popsal postup, při němž byl nový nos vytvořen z kůže tváře. Do nosních dírek se vkládaly duté tyčinky, aby zůstaly průchodné, a rána se ošetřovala medem a olejem.
Stejný princip se později objevil i ve starověkém Řecku a Římě. Římský encyklopedista Aulus Cornelius Celsus popsal zákroky, které se skoro shodují s indickými.
Mezi nejslavnější pacienty, kteří podobnou operaci podstoupili, patřil byzantský císař Justinianus II. Po sesazení v roce 695 mu nepřátelé amputovali nos, aby ztratil možnost opět vládnout. Přesto se vrátil – i s novým nosem – a získal přezdívku Rhinometus, „Useknutý nos“.

Evropa středověku se chirurgie bojí

Ve středověké Evropě bylo lékařství pod silným vlivem církve. V roce 1163 zakázal papež Inocenc III. chirurgii jako nehodnou „slušných“ lékařů a přenechal ji lazebníkům a řezníkům.
Když v roce 1594 vydal Gaspare Tagliacozzi, profesor z Boloni, spis o chirurgických technikách, církev ho exkomunikovala a dokonce nechala jeho ostatky po smrti vykopat a pohřbít v neposvěcené půdě.
Jeho průkopnické operace, kdy přenášel kůži z paže na obličej, byly považovány za kacířství.

Západ objevuje Indii a mění pohled na medicínu

Až 18. století přineslo zásadní zlom. Britští lékaři se v koloniální Indii poprvé setkali s rekonstrukčními operacemi, které zdejší chirurgové prováděli naprosto běžně.
V roce 1794 zveřejnil časopis Gentleman’s Magazine detailní popis operace, při níž byl povozníkovi Kawasadžímu zrekonstruován nos. Text vzbudil senzaci a inspiroval chirurga Josepha Carpua, který brzy provedl dvě podobné operace – údajně během pouhé čtvrthodiny.

Evropa se bouří, ale čas píše vlastní příběh

Navzdory úžasu Britové brzy zavřeli všechny ájurvédské školy a nahradili je západními lékařskými kolejemi. Tradiční metody přežily jen díky hrstce soukromých lékařů. Pak přišla první světová válka – a s ní tisíce zmrzačených mladých mužů, zraněných šrapnely a granáty. Chirurgové museli během několika měsíců dohnat to, co jejich předchůdci odmítali po staletí.

Jaký je výsledek tisíce let trvání chirurgie?

Příběh plastické chirurgie začíná dávno před moderními operačními sály. Ačkoliv se dnes může zdát, že rekonstrukce obličeje patří výhradně do světa pokročilé medicíny, její kořeny sahají k dávným lékařům, kteří pracovali bez světel, bez narkózy – a často pod hrozbou trestů či společenského odsouzení.
Zůstává v tom něco fascinujícího: i v dávných kulturách byla potřeba napravit lidskou tvář nejen otázkou medicíny, ale i cti, identity a návratu do života.

Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva vám neunikne.
Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Revue

Dvacet dnů, které mohou rozhodnout dětem život

Dvacet dnů, které mohou rozhodnout dětem život

Střední školy budou od 1. do 20. února přijímat přihlášky ke studiu – pro deváťáky to je rozhodující krok do dalšího života. Ředitelé škol už zveřejnili na svých webových stránkách ...
Co nás letos čeká a nemine? Začne třeba i konec světa

Co nás letos čeká a nemine? Začne třeba i konec světa

Letošní rok 2026 začal ve čtvrtek a jeho posledním dnem bude také čtvrtek – celkem bude mít 365 dní, těch pracovních bude 250 a zažijeme v Česku 13 státních svátků. Odhaduje se, že ...
Tvor, který měl vyhynout? Zvláštní svědectví posádky americké ponorky

Tvor, který měl vyhynout? Zvláštní svědectví posádky americké ponorky

Více než sedmdesát procent planety pokrývají oceány – a přesto o nich víme překvapivě málo. Právě v jejich temných hlubinách se mohou skrývat tvorové, kteří měli podle vědy dávno vyhynout. ...
Jak se žilo v kamenných věžích severního Skotska. Záhada skotských brochů

Jak se žilo v kamenných věžích severního Skotska. Záhada skotských brochů

Masivní kamenné věže bez oken dodnes připomínají malé pevnosti. Byly však skotské brochy skutečně obrannými stavbami, nebo spíš promyšlenými domovy zemědělců, kteří se snažili přežít v drsném severním klimatu? Jak ...
Záhada ducha paní Boultonové – když sny předběhnou realitu

Záhada ducha paní Boultonové – když sny předběhnou realitu

Paní Boultonová snila o domě, který nikdy předtím nenavštívila. Když se s manželem nastěhovali do skotského sídla lady Beresfordové, zjistila, že její noční vize se stala skutečností – a dům, ...
Kleopatřin palác měl být místem nepředstavitelného přepychu. Dnes možná leží pod nánosy bahna na dně moře

Kleopatřin palác měl být místem nepředstavitelného přepychu. Dnes možná leží pod nánosy bahna na dně moře

Leží někde pod nánosy bahna a písku, nebo nikdy neexistoval tak, jak si ho představujeme? Francouzský podvodní archeolog Franck Goddio věří, že na dně moře u Alexandrie objevil zbytky paláce ...
Když oceán pomalu pohlcuje ostrov – atol Takuu a jeho lidé na hranici zásadní změny

Když oceán pomalu pohlcuje ostrov – atol Takuu a jeho lidé na hranici zásadní změny

Izolovaný atol Takuu v jižním Tichém oceánu, domov několika stovek lidí, stojí tváří v tvář reálnému riziku ztráty domova kvůli stoupající hladině moře a klimatickým změnám. Jeho obyvatelé čelí stále ...
Příběh strašidelného domu v americké obci Nyack: Hodní duchové budili děti do školy

Příběh strašidelného domu v americké obci Nyack: Hodní duchové budili děti do školy

Viktoriánský dům nedaleko New Yorku měl podle svých obyvatel neobvyklé nájemníky – duchy. Neškodili, naopak pomáhali, nechávali dárky a dokonce budili děti do školy. Novému majiteli ale nadpřirozená společnost nevyhovovala ...
Korsické megality: Jaké tajemství skrývají?

Korsické megality: Jaké tajemství skrývají?

Mlžný opar nad korsickou plošinou Cauria skrývá nejen obrovské menhiry, ale i příběh střetu dvou dávných kultur. Kdo byli jejich stavitelé a proč se z posvátných kamenů staly symboly vítězství? ...
Kleopatřin nos a jiné iluze: Jak vznikla legenda o nejkrásnější ženě starověku?

Kleopatřin nos a jiné iluze: Jak vznikla legenda o nejkrásnější ženě starověku?

Měla Kleopatra skutečně krásu, která dokázala pobláznit nejmocnější muže své doby? Nebo jde jen o mýtus, který se zrodil z filozofického bonmotu, římské propagandy a hollywoodské fantazie? Příběh slavného „Kleopatřina ...