Dnes je 21. 1. 2026 a svátek má Běla

Les, který se změnil v plechové peklo. Příběh keňské Kibery, největšího slumu Afriky

Na mapách ji téměř nenajdete, v oficiálních dokumentech neexistuje – a přesto v ní žijí statisíce lidí. Kibera, největší slum Afriky, je místem neustálého pohybu, improvizace a přežívání. Labyrint z bláta a vlnitého plechu, kde se chudoba potkává s byznysem, bezpráví s každodenní rutinou a naděje s tvrdou realitou.

Místo, které se odmítá nechat zmapovat

Podrobný plán této keňské aglomerace byste hledali marně. Kartografové o ní vědí tak málo, že ji raději přehlížejí. Jak ostatně změřit prostor, který je neustále v pohybu, postrádá jakoukoli administrativu a navíc je považován za nebezpečný? A k čemu by vlastně byla mapa slumu – byť i toho největšího v Africe?

Z lesa zbylo jen jméno

Ani samotný název nenapovídá skutečnosti. V núbijštině znamená Kibera „les“, ale zeleň tu dnes téměř nenajdete. Pojmenování pochází z doby před více než sto lety, kdy byly núbijským vojákům z koloniálních jednotek Britského impéria přiděleny zalesněné pozemky poblíž Nairobi.
Ještě na počátku šedesátých let 20. století byla situace relativně stabilní: na 256 hektarech žilo zhruba pět tisíc lidí. O dvacet let později už jich bylo desetkrát víc – a s masivním stěhováním obyvatel z venkova začala Kibera nekontrolovatelně bobtnat. Od devadesátých let se počet obyvatel každých deset let zhruba zdvojnásobuje. Stromy jednoduše musely ustoupit lidem.

Existuje tu jen přehuštěný svět bez pravidel

Nikde jinde na světě nežije tolik lidí na tak malém prostoru: více než tři sta tisíc osob na kilometr čtvereční, téměř deset lidí v jediné místnosti. Pitná voda je nespolehlivá, sanitární zařízení vzácná a kriminalita vysoká.
Slumy fungují jako země nikoho – právně neexistují, přesto v nich pulzuje život. Pod střechami z plechu se rozvinula překvapivě dynamická stínová ekonomika. Nechybějí pekaři, krejčí, truhláři, drobní obchodníci ani mobilní telefony. Vedle toho se tu ale daří i vydírání, překupnictví, etnickým střetům a vyřizování politických či mafiánských účtů.

Denně riskují život, aby si vydělali

Každé ráno za úsvitu opouští tisíce obyvatel to, co lze jen stěží nazvat domovem, a míří za prací do Nairobi. Nejkratší cestou je železnice, která slumem prochází. Po štěrku denně pochodují davy lidí – a večer se stejná scéna opakuje v opačném směru.
S únavou a šerem ale přichází i smrt. Lokomotivy tu často zabíjejí nepozorné chodce a tragických nehod jsou desítky ročně. Přesto se této cestě nelze vyhnout: žít v pekle je totiž překvapivě drahé.

Chudoba je výnosný byznys

Kibera je obývána nelegálně, nikdo tu nevlastní půdu oficiálně. To však nebrání místním „kmotrům“ přidělovat parcely, vybírat nájem a inkasovat zisky. Pronájem jediné místnosti stojí kolem devíti eur měsíčně – částku směšnou pro Evropana, ale drtivou pro někoho, kdo si vydělá sotva dvacet eur.
Celkový roční zisk z tohoto systému se odhaduje až na osm milionů eur.

Luxus je za plotem a nemoci jsou uvnitř

Obyvatelé slumu nemají na výběr. Jsou uvězněni mezi bídou a nájmem, který musejí platit, aby vůbec měli kde složit hlavu. O to krutější je kontrast s okolím: z obou stran Kiberu lemují komfortní domy a zelené plochy.
Na severním okraji se rozprostírá golfové hřiště Royal Nairobi Golf Clubu – prostor, kam by se vešlo nejméně sto padesát tisíc lidí. Zdravotní situace v Kibeře je katastrofální: AIDS, prostituce a infekční nemoci tu dosahují extrémních hodnot. Paradoxně právě to přitahuje špičkové lékaře a kliniky.

Když se neviditelné město začne rýsovat

Naděje přichází alespoň z kartografického hlediska. Iniciativa Map Kibera Project, založená italským vědcem ve spolupráci s místními obyvateli a keňskými akademiky, začala slum systematicky mapovat.
Zdokumentovala počet obyvatel, zdravotní situaci i základní potřeby. Vychází z jednoduché myšlenky: problém, který je vidět, lze alespoň pojmenovat – a snad jednou i řešit. Zda se díky mapám otevře Kibeře lepší budoucnost, zůstává otázkou. Ale poprvé po desetiletích už alespoň není úplně neviditelná.

Kibera je zkrátka připomínkou toho, že moderní svět má slepá místa. Že existují města bez map, lidé bez práv a životy bez jistot…

Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva vám neunikne.
Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Revue

Dvacet dnů, které mohou rozhodnout dětem život

Dvacet dnů, které mohou rozhodnout dětem život

Střední školy budou od 1. do 20. února přijímat přihlášky ke studiu – pro deváťáky to je rozhodující krok do dalšího života. Ředitelé škol už zveřejnili na svých webových stránkách ...
Co nás letos čeká a nemine? Začne třeba i konec světa

Co nás letos čeká a nemine? Začne třeba i konec světa

Letošní rok 2026 začal ve čtvrtek a jeho posledním dnem bude také čtvrtek – celkem bude mít 365 dní, těch pracovních bude 250 a zažijeme v Česku 13 státních svátků. Odhaduje se, že ...
Tvor, který měl vyhynout? Zvláštní svědectví posádky americké ponorky

Tvor, který měl vyhynout? Zvláštní svědectví posádky americké ponorky

Více než sedmdesát procent planety pokrývají oceány – a přesto o nich víme překvapivě málo. Právě v jejich temných hlubinách se mohou skrývat tvorové, kteří měli podle vědy dávno vyhynout. ...
Jak se žilo v kamenných věžích severního Skotska. Záhada skotských brochů

Jak se žilo v kamenných věžích severního Skotska. Záhada skotských brochů

Masivní kamenné věže bez oken dodnes připomínají malé pevnosti. Byly však skotské brochy skutečně obrannými stavbami, nebo spíš promyšlenými domovy zemědělců, kteří se snažili přežít v drsném severním klimatu? Jak ...
Záhada ducha paní Boultonové – když sny předběhnou realitu

Záhada ducha paní Boultonové – když sny předběhnou realitu

Paní Boultonová snila o domě, který nikdy předtím nenavštívila. Když se s manželem nastěhovali do skotského sídla lady Beresfordové, zjistila, že její noční vize se stala skutečností – a dům, ...
Kleopatřin palác měl být místem nepředstavitelného přepychu. Dnes možná leží pod nánosy bahna na dně moře

Kleopatřin palác měl být místem nepředstavitelného přepychu. Dnes možná leží pod nánosy bahna na dně moře

Leží někde pod nánosy bahna a písku, nebo nikdy neexistoval tak, jak si ho představujeme? Francouzský podvodní archeolog Franck Goddio věří, že na dně moře u Alexandrie objevil zbytky paláce ...
Když oceán pomalu pohlcuje ostrov – atol Takuu a jeho lidé na hranici zásadní změny

Když oceán pomalu pohlcuje ostrov – atol Takuu a jeho lidé na hranici zásadní změny

Izolovaný atol Takuu v jižním Tichém oceánu, domov několika stovek lidí, stojí tváří v tvář reálnému riziku ztráty domova kvůli stoupající hladině moře a klimatickým změnám. Jeho obyvatelé čelí stále ...
Příběh strašidelného domu v americké obci Nyack: Hodní duchové budili děti do školy

Příběh strašidelného domu v americké obci Nyack: Hodní duchové budili děti do školy

Viktoriánský dům nedaleko New Yorku měl podle svých obyvatel neobvyklé nájemníky – duchy. Neškodili, naopak pomáhali, nechávali dárky a dokonce budili děti do školy. Novému majiteli ale nadpřirozená společnost nevyhovovala ...
Korsické megality: Jaké tajemství skrývají?

Korsické megality: Jaké tajemství skrývají?

Mlžný opar nad korsickou plošinou Cauria skrývá nejen obrovské menhiry, ale i příběh střetu dvou dávných kultur. Kdo byli jejich stavitelé a proč se z posvátných kamenů staly symboly vítězství? ...
Kleopatřin nos a jiné iluze: Jak vznikla legenda o nejkrásnější ženě starověku?

Kleopatřin nos a jiné iluze: Jak vznikla legenda o nejkrásnější ženě starověku?

Měla Kleopatra skutečně krásu, která dokázala pobláznit nejmocnější muže své doby? Nebo jde jen o mýtus, který se zrodil z filozofického bonmotu, římské propagandy a hollywoodské fantazie? Příběh slavného „Kleopatřina ...