Asterix připomíná jeden slavný výrok
Viděli jste film Asterix a Kleopatra? V této zfilmované komiksové klasice se Asterix a Obelix spolu s druidem Panoramixem a věrným Idefixem vydávají do Egypta, aby pomohli architektovi Numerobovi postavit palác pro královnu Kleopatru. Ta si přeje jediné: aby byl hotový za tři měsíce a ohromil samotného Julia Caesara.
Jedním z running gagů filmu je Kleopatřin nos — Asterix nad ním doslova šílí. Tento motiv ale není jen komiksovým vtipem. Odkazuje na slavnou myšlenku francouzského filozofa Blaise Pascala:
„Ten Kleopatřin nos! Kdyby byl kratší, změnil by vzhled celého světa.“
Mohlo by vás zajímat
Pascal tím chtěl vyjádřit, jak nepatrná náhoda může ovlivnit běh dějin. Jenže jaký byl Kleopatřin nos — a vzhled vůbec — ve skutečnosti?
Portréty odhalují víc než legenda
Pokud se podíváme na dochované portréty Kleopatry VII. na mincích, romantický obraz se rychle rozplývá. Královna je na nich zobrazena s výrazným, orlím nosem, ostřejšími rysy a přísným výrazem. Podle těchto vyobrazení zřejmě neodpovídala ideálu klasické krásy — alespoň ne v dnešním smyslu slova.
Kleopatra VII. Filopatór (69–30 př. n. l.), poslední vládkyně ptolemaiovského Egypta, však nebyla ženou, která by stavěla svou moc pouze na vzhledu. To ostatně potvrzuje i antický historik Plútarchos.
Plútarchos popisuje kouzlo, ne krásu
Plútarchos ve svých spisech uvádí, že Kleopatřina krása sama o sobě nebyla nijak oslnivá ani nedostižná. Její skutečná síla spočívala jinde — v osobním kouzlu, v hlase, ve způsobu, jakým dokázala mluvit s lidmi.
Podle něj působila její osobnost „dráždivě“ právě díky kombinaci inteligence, vtipu a přirozené autority. Tento mix měl zásadní vliv i na její vztahy s Juliem Caesarem a Markem Antoniem. Ačkoliv Plútarchos psal až několik desetiletí po její smrti, jeho svědectví se shoduje s dalšími prameny: Kleopatra okouzlovala myslí, ne tváří.
Vládne hlavou, ne zrcadlem
Kleopatra byla mimořádně vzdělaná a jazykově nadaná. Vedle řečtiny a egyptštiny ovládala několik afrických a asijských jazyků, rozuměla správě státu i financím a dokázala se pohybovat v komplikovaném světě římské politiky.
Právě v ekonomických a mocenských otázkách vynikala natolik, že ji současníci považovali téměř za geniální — zejména pokud šlo o udržení a rozšiřování královského majetku. To vše z ní činilo jednu z nejvýraznějších ženských postav starověku.
Hollywood přepisuje dějiny
Proč tedy známe Kleopatru hlavně jako smyslnou svůdkyni koupající se v oslím mléce? Španělský spisovatel Terenci Moix upozorňuje, že se stala obětí tzv. damnatio memoriae — římského „zatracení památky“. Protože byla poražena, římští historikové ji líčili jako zhýralou, sexem posedlou ženu, která zničila ctnostné římské muže. Moderní filmová tvorba na tento obraz navázala — jen ho uhladila do podoby krásné, ale prázdné svůdnice. Navíc byla Kleopatra téměř vždy zobrazována bez dětí, aby působila mladě a žádoucí, přestože měla čtyři potomky.
Nos se stal symbolem zkreslení
Kleopatřin nos se tak stal symbolem něčeho mnohem většího než jen tvaru obličeje. Připomíná, jak snadno může historie podlehnout mýtu — a jak často vítězové rozhodují o tom, jak si poražené budeme pamatovat.
Možná nebyla nejkrásnější ženou své doby. Ale byla jednou z nejchytřejších, nejvlivnějších a nejnepochopenějších. A to je skutečnost, kterou žádný film ani filozofický bonmot nedokáže úplně přepsat.
