Naše znalosti o místních menhirech jsou mlhavé
Mlha se nad plošinou Cauria na Korsice zvedá znovu a znovu. Obrovské kamenné monolity se v ní rozplývají, mizí a znovu se vynořují – jako by samy chtěly připomenout, že jejich původ zůstává dodnes zahalen tajemstvím. Stejně mlhavé jsou i naše znalosti o lidech, kteří tyto megalitické stavby vztyčili.
Vzniká pohřební schrána
Kamenná deska vážící několik tun, dlouhá 3,4 metru a široká 2,9 metru, spočívá téměř dva metry nad zemí na šesti kamenných sloupech zapuštěných do vápencové půdy. Mezi lety 3000 a 1500 př. Kr. zde lidé megalitické kultury vybudovali typickou kamennou pohřební schránu – dolmen.
Mohlo by vás zajímat
Zvláštní však je, že tato masivní stavba byla původně zapuštěna do země a teprve později vyzvednuta na povrch. Proč? Byla změněna pohřební tradice, nebo se změnil význam samotného místa? Odpovědi chybí.
Mlčí i kamenný hřbitov
Asi tři sta metrů od dolmenu se rozprostírá menhirový hřbitov – tak je místo nazýváno. Různě vysoké, několikametrové žulové sloupy leží či stojí rozházené po krajině. Jejich funkce je stejně nejasná jako jejich stáří.
Sloužily snad jako rituální symboly? Nebo tvořily jakousi astronomickou observatoř, v níž se sledoval pohyb Slunce a hvězd? Jisté je jen to, že místo mělo pro dávné obyvatele Korsiky mimořádný význam.
Můžeme objevit trojúhelník
Dolmen a menhirový hřbitov tvoří dva vrcholy pomyslného rovnostranného trojúhelníku. Třetí vrchol tohoto geometrického uspořádání však naznačuje, že příběh korsických megalitů má ještě další kapitolu.
V dvojité řadě zde stojí tři metry vysoké žulové sloupy, které vztyčili lidé megalitické kultury živící se chovem prasat a drobného zvířectva. Krajina tehdy nebyla jen místem obživy, ale i posvátným prostorem.
Přepisuje se vítězství
Později však Korsiku ovládli příslušníci takzvané kultury Torre – pastevci skotu, kteří krajině i památkám vtiskli nový význam. Do horních částí menhirů vytesali obličeje a po stranách je ozdobili výraznými kravskými rohy.
Byl to symbol moci? Projev vítězství nad původní megalitickou kulturou? Nebo snaha přetvořit kamenné hroby a možná i sluneční chrámy v nové posvátné symboly?
Mizí i vítězové
Ironií osudu je, že kolem roku 1000 př. Kr. mizí z Korsiky nejen megalitická kultura, ale i její dobyvatelé. Kultura Torre se vytrácí beze stop – stejně tiše, jako se kdysi objevila.
Kamenné monolity však zůstávají. Stojí v mlze, vzdorují času a připomínají, že i vítězství může být jen krátkou epizodou v dlouhých dějinách lidské paměti.
