První milenka
Po osmi letech věrnosti, což se francouzskému dvoru zdálo jako zcela nenormální, se rozhodl král jít ve stopách svých předchůdců a opatřit si milenku. Za tímto účelem bylo zosnováno celé spiknutí, jehož duší byla slečna de Charolais, která se těšila velmi špatné pověsti. Výbor spiklenců se usnesl na Louise de Nesle, manželce hraběte de Mailly. Toto manželství nebylo šťastné a spiklenci (nacházel se mezi nimi i vévoda de Richelieu) si všimli, že se králi líbí. Nebyla prý také žádná krasavice a měla hrubý hlas, ale byla duchaplná a dobrosrdečná. Byla to nejstarší z později proslulých sester de Nesle. Král se sice nějakou dobu k ničemu neměl, nakonec však byl zdolán. Louise prý zvolala: “ Ach Bože můj! Nevěděla jsem, že mě Vaše Výsost povolala kvůli tomuhle, jinak bych byla nepřišla!“ Pochopitelně, pravdivé nebylo na tom ani jediné slovo.
Královskou milenkou byla pět let – a lze říci, že milenkou mimořádnou, protože se nepropůjčovala k žádným intrikám. Krále zřejmě opravdu milovala a žádné výhody si pro sebe nevymohla, takže odešla nakonec ode dvora stejně chudá, jako přišla. Sestry de Nesle byly totiž sice urozené, ale měly hluboko do kapsy. Někdy se král, který měl určité výčitky vůči královně, odebral i do jejího lože, byl prý však již odmítán.
Mohlo by vás zajímat
Druhá milenka
Král se ale ani ke své veřejné milence nechoval úplně galantně. Ta vycítila nebezpečí a povolala k sobě ke dvoru mladší sestru Pauline-Félicité. Ta opět nevynikala krásou, byla ale sebevědomá a podnikavá, navíc bez zábran. Ke dvoru přicházela s tím, že bude velet všem – sestře, králi, Francii i Evropě, jak měla prohlásit.
A král se do Pauline zamiloval. Byla formálně provdána za pana de Vintimille. Dokonce se jí a králi narodilo dítě, pak však Pauline náhle zemřela. Hovořilo se i o otravě, u dvora nebyla příliš oblíbená.
Třetí milenka
Po jistou dobu zase získala vliv Louise, až do té doby, kdy král (který získal v této rodině zřejmě velké zalíbení) pojal za milenku nejmladší sestru Marii-Annu, markýzu de La Tournelle. Ta již údajně byla opravdu krásná a měla až zářivou pleť. Král jí dokonce daroval vévodství Chateauroux. Jak vynikala krásou, nevynikala dobrosrdečností a trvala na tom, aby sestra Louise opustila dvůr, což se stalo.
Marie-Anna uměla Ludvíka zabavit pořádáním rozkošných intimních večeří, na které zvala své další sestry, krásnou paní de Flavacourt a poněkud oplácanější paní de Lauraguais. Ta měla být ošklivá, ale oduševnělá a krále dokázala pobavit. Zdá se, že nakonec byla paní de Flavacourt jediná ze sester, která s králem nic neměla a zůstala věrná svému muži.
I Marie-Anna však zemřela, a to při porodu a opět tu bylo podezření, že byla otrávena. Král truchlil – my však víme, že ne navěky. Na scénu přichází Jeanne-Antoinette Poisson, původem měšťanka, ale budoucí markýza de Pompadour…
