Koho nejvíce ohrožuje horko, jak se v tropických dnech chovat a jak pomoci při úžehu a úpalu?

Rizikové skupiny

Samozřejmě, že nejvíce jsou vysokými teplotami ohroženi lidé ve věku nad 65 let, děti do 4 let a pak také ti, kdo trpí různými přetrvávajícími onemocněními. Senioři (byť zdraví) totiž mají horší termoregulaci (řízení tělesné teploty), nemluvě o tom, že s narůstajícím věkem se ztrácí také pocit žízně, tudíž hrozí riziko dehydratace. Jak potom doplňuje Helena Kazmarová, vedoucí Centra zdraví a životního prostředí Státního zdravotnického ústavu, „i ti, co jsou zdraví, mají nižší kapacitu pro zátěžové situace. Navíc část těch, co se domnívají, že jsou zdraví, zdraví být nemusí – např. mají vysoký krevní tlak a podobně.“ Obtíže s termoregulací, která je pro zvládání horka nezbytná, se pak týkají i malých dětí. Tělesná termoregulace se totiž vyvíjí postupně a malé děti ještě nemají tento „systém“ plně funkční. Dle Kazmarové jsou proto náchylnější k přehřátí.

Nejzávažnější je však horko pro lidi trpící kardiovaskulárními onemocněními. Principem termoregulace je totiž pocení, tedy ztráta tepla potem. Při zvýšení teploty se tak rozšíří cévy v kůži, aby se teplo mohlo odpařovat. Díky tomu se snižuje i objem cirkulující krve a tlak – ovšem lidé, kteří užívají léky na vysoký tlak i při své medikaci mohou upadnout v této situaci do stavu hypotenze. V takovém případě dochází k horšímu zásobování mozku krví, což má na organismus další negativní dopady.

I proto by všichni ti, u nichž existují objektivně vyšší rizika při zvládání vysokých teplot, měli být pravidelně „kontrolováni“ např. svými blízkými. Ti by také měli dbát na to, aby jak senioři, tak děti, dodržovali pitný režim. „Samozřejmostí pak je nikdy nenechávat děti v autě, i když si chce rodič odběhnout skutečně jen na chvilku,“ varovala také Kazmarová před praxí, která je i navzdory četným výstrahám stále běžná a nezřídka musí zasahovat i kolemjdoucími zavolaná policie.

Jak se připravit na horko?

Pokud má člověk tu možnost, měl by v případě hlášených vysokých denních teplot zvážit svůj denní program a náročné aktivity ideálně směřovat na brzké ráno či večer. Namístě je také užití pokrývky hlavy a samozřejmě i krému s ochranným faktorem při pohybu venku. Nejčastějšími obtížemi způsobenými horkem jsou pak zvýšená únava, snížení pozornosti a pracovního výkonu, nezřídka také zhoršení nálady a problémy při řízení (namístě jsou častější pauzy).

Naopak v případě práce v klimatizovaných kancelářských prostorách by rozdíl teplot (venku a uvnitř) neměl překročit 5-7 stupňů. Při rychlém střídání teplot přitom může dojít až k teplotnímu šoku, vedle toho lze ale i velmi snadno prochladnout ve vnitřních klimatizovaných prostorech. V těchto případech je důležitá nejen teplota, na niž je klimatizováno, ale také směr vzduchu. Je také nezbytné počítat s tím, že klimatizace často dehydratuje, a tedy opět dbát na dodržování pitného režimu.

Úžeh vs. Úpal

Oba dva tyto pojmy jsou notoricky známé, přesto se často pletou, a to i proto, že většina příznaků je totožná. Ovšem zatímco úpal je celkové přehřátí organismu, k němuž může dojít i v uzavřených prostorách, úžeh je přehřátí mozku v důsledku pobytu na slunci. První pomoc je však v obou případech obdobná: chlazení organismu a podávání tekutin (pokud je člověk při vědomí), v případě zvracení pak již průběžná hydratace smysl nemá.

Témata článku