Nebezpečná role
Značná podobnost s veřejně známou osobností většinou však přináší svému nositeli víc škody než užitku. Stalin kupříkladu byl tak uchvácen výkony gruzínského herce Michaila Gelovaniho, který jej ve 30. a 40. letech 20. století zosobňoval v propagandistických filmech, že si na něj nárokoval výhradní právo. Nakonec to byla jediná role, kterou měl Gelovani dovoleno přijmout a jeho herecká kariéra tím prakticky skončila. Gelovani byl větší než Stalin a tomu vyhovovalo, že hercův zevnějšek může využít k budování svého kultu – na rozdíl od jiných ale alespoň nemusel žít život sovětského vůdce.
To Felix Dadajev, bývalý cirkusový artista, tvrdil, že byl jedním ze čtyř Stalinových dvojníků, kteří byli využíváni jako volavky. Objevovali se na slavnostech a přehlídkách a všude, kde hrozilo nebezpečí atentátu.
Hitlerův dvojník
Velká podoba Gustava Welera s Hitlerem jej stála v posledních dnech druhé světové války život. Nacistické vedení si ho všimlo ve třicátých letech, kdy byl uvězněn, protože využíval podobnosti s Hitlerem k jeho zesměšňování. Martin Bormann, Hitlerův tajemník, pro něj našel využití. Když koncem dubna 1945 ruská armáda vstoupila do Berlína, dal Welera zastřelit ranou do hlavy a tělo nechal na zahraně Říšského kancléřství. Mrtvola pak ruské vojáky, kteří tělo našli a radostně fotografovali, skutečně zmátla.
Saddámův syn
Latif Jahia strávil čtyři hrozné roky jako dvojník syna Saddáma Husajna Udaje, známého svoji krutostí. Neměl na výběr. Jahia s Udajem se znali od školních let a už tehdy si byli nápadně podobní. Později Udaj požádal Jahiu, aby se stal jeho dvojníkem – ten ale odmítl. Byl proto uvězněn a jeho rodině bylo vyhrožováno, dokud nesouhlasil. Aby mohl sehrát svoji roli k Udajově spokojenosti, musel se podrobit několika plastickým operacím a zubařským zákrokům. Jeho úkolem bylo zastupovat Udaje na slavnostech a setkáních a sloužit místo něj v armádě během války s Íránem.
To vše bylo spojeno s velkým nebezpečím. Udaj zneužíval svého postavení k páchání nezákonností včetně vydírání, mučení, znásilňování a vražd. Nadělal si tak spoustu nepřátel a neustále mu hrozil atentát. Jahia sám přežil několik pokusů o atentát. Naštěstí se mu podařilo v roce 1992 z Iráku uprchnout a v roce 1998 vydal paměti pod názvem Byl jsem Saddámův syn.
Současnost
Dnes by se mohlo zdát, že ve světě plném filmových záběrů a fotografií mohou být dvojníci velmi rychle odhaleni. To ale neznamená, že jsou minulostí. Úspěch dvojníků závisí na víře veřejnosti, že člověk je ten, za kterého se prohlašuje, nebo jehož identitu potvrdí spolehlivý zdroj, což poskytuje velký prostor podvodům.
